Gratulujeme k zisku ceny pro trenéra měsíce září. Co na ni říkáte?
V prvé řadě bych rád podotkl, že to nevnímám jako individuální ocenění, ale jako ocenění celého týmu. Byli jsme úspěšní jako mužstvo.
Pět zápasů jste nedostali gól a zároveň neztratili ani bod. To pro vás asi ono ocenění není moc překvapením...
(smích) Je to potěšující, ale znova opakuji, je to potěšení z výsledků a herního projevu celého mužstva. A také z toho, že jsme to po tom úvodu byli schopni hned v dalším měsíci takto zvládnout. Z tohoto pohledu je pro nás ta cena určitě příjemná, ale v žádném případě ne rozhodující.
Václav Jílek
Tým: SK Sigma Olomouc
Narozen: 16.5.1976
Pozice: Hlavní trenér
Předchozí trenérská působiště: Sparta Praha (asistent)
Ve třetině ročníku 2016/2017 jste na čele. Musí vás těšit, že splňujete očekávání.
Svým způsobem po tom pomalejším rozjezdu naplňujeme cíle, jež jsme si před sezónou dali. Zlomové utkání bylo to ve Vlašimi. Určitě je to potěšující, na druhou stranu všichni víme, že je to jen třetina soutěže a není to nic definitivního. Určitě nám ale současné postavení v tabulce přináší klid po práci a panuje u nás v klubu dobrá atmosféra. To, že jsme byli schopni zápasy bodově zvládnout, je pro hráče hodně motivující.
Čím to, že jste v prvních třech kolech nebyli schopni vyhrát? Bylo to i nějakou nesehraností?
Možná se to ještě trošku hledalo. Určitě je jedním z faktorů taková ta adaptace na druhou ligu. I vzhledem k loňskému zklamání v první lize a možná i nenaplnění určitých osobních ambicí některých hráčů. To vše se mohlo v úvodu soutěže odrazit na výsledcích. Svou roli hraje třeba i náročnosti druhé ligy. Těch faktorů může být víc, ale ve finále je to jedno. Prostě jsme ty body neměli. Nepředváděli jsme kvalitní herní projev, ale pak se to výrazně zlepšilo. Podle mě došlo k určitému uvědomění si hráčů, což jsme nyní schopni přenést i na hřiště. Jsme kompaktní, neinkasujeme, zvyšuje se produktivita, avšak to všechno jde ruku v ruce s těmi výsledky.
Jak bylo těžké mužstvo udržet pohromadě a vlastně i motivovat hráče k setrvání v Olomouci?
To je spíše otázka na ty samotné hráče nebo sportovní vedení. Já jsem měl eminentní zájem na udržení některých hráčů, což se v některých případech povedlo a v jiných ne. Odešli nám Navrátil se Ševčíkem, skončil Ordoš. Dá se říct, že z pohledu individuální kvality někteří rozdíloví hráči odešli a bylo potřeba je nahradit. Vlastně i David Houska byl ještě na zkoušce v Mladé Boleslavi, nakonec se však později vrátil. Nebyla to lehká situace. Byla to pak spíše otázka hledání. Co se týkalo samotných hráčů, tak mohli mít pocit zklamání, a někteří hráči i cítili, že by mohli po sestupu zůstat v nejvyšší soutěži v jiném klubu. Pro nás bylo důležité udržet jádro kádru, protože jinak bychom nebyli tam, kde jsme.
Zdá se mi, že směrem dopředu tam teď nemáte žádného špílmachra. Bere na sebe někdo tuto roli?
Nemyslím si, že bychom tam nyní měli jednu individualitu, kterou bychom mohli takto pojmenovat. Po týmu požadujeme týmovou práci. Dnes je to mnohem více o vazbách určitých hráčů, například Houska - Plšek, kde druhý jmenovaný je gólovým hráčem. Každý hraje poctivě směrem dopředu i dozadu. Teď se přidal i Tomáš Chorý, který se po těch úvodních zápasech, kdy vyšel naprázdno, střelecky probudil. Je to tedy o týmu a jeho vazbách, určitě to nestojí na jednom hráči. Začátek soutěže nebyl dle našich představ, ale když nastoupil Jakub Yunis nebo Vašek Jemelka, tak byli schopni adekvátně nahradit hráče, jež vypadli ze sestavy. Je pozitivní, že máme široký kádr a možnost alternativ.
Škerle a Ordoš jsou jedinými třicátníky v poli. Skládali jste tedy mužstvo i s ohledem na příští rok?
Určitě by se tam tento podtext dal najít, přeci jen to není jen o tom vyhrát druhou ligu, a co pak. Rádi bychom byli mužstvem, které se udrží pohromadě a po tom vysněném postupu by bylo zase konkurenceschopné. Na druhou stranu je potřeba, aby tam nějaká zkušenost byla na hřišti i v kabině. Z toho pohledu to Aleš Škerle a Michal Vepřek splňují. Ale na prvním místě je u nás měřítko kvality, což naštěstí platí i pro ty dva zmíněné.
Ve Vítkovicích vás zachránil Yunis. Čím to, že se u vás prosazují zejména tak mladí útočníci?
Zkušenější Václav Vašíček, i když je to ročník 1991, nám na dlouhou dobu vypadl, takže jsme ani jinou volbu neměli. Avšak Tomáš Chorý i Jakub Yunis patří do širšího kádru reprezentací do 21, respektive 20 let. Dlouhodobě je pozice koncového hrotového útočníka pro Olomouc problém. Do druhé ligy navíc asi těžko přivedete hotového střelce, proto dostávají šanci i čas mladí hráči. V tuto chvíli nám to oba splácí pracovitostí pro mužstvo a zejména svými góly.
Bylo těžké v Ostravě vyhrát?
Druhý poločas jsme nehráli dobře a Vítkovice velmi dobře bránily. Věděli jsme tak, že to může být o jediném gólu, který jsme paradoxně dostali velmi rychle. Což se v důsledku ukázalo jako výhoda, protože jsme tak měli dost času na otočení výsledku. Na týmu bylo jasně vidět, že to utkání chce otočit, a i když jsme se nedostávali do velkého množství šancí, tak takovou tou houževnatostí a efektivitou v šestnáctce jsme dosáhli na vítězství. Navíc kluci se dostali do situace, kdy museli otáčet výsledek, což z pohledu týmové mentality bylo daleko lepší, než kdybychom tam vyhráli 3:0.
Koho kromě Baníku Ostrava vnímáte jako největšího konkurenta v bojích o postup?
Po tom, co jsem viděl v prvních dvou zápasech Opavu, tak jsem říkal, že možná nevyhlašuje postupové ambice, ale hraje velice kompaktně a působí velmi dobrým dojmem. Pro mě dodnes Opava zůstává přímým konkurentem o první místo. Dokud se budou nahoře držet také Budějovice, které doma ještě neztratily, tak tady ta čtyřka bude hrozně vyrovnaná a mezi námi se rozhodne. Co se týká Znojma, Sokolova a dalších, tak ti podle mě dlouhodobě vítězství sbírat nebudou.
Právě do Sokolova nyní jedete, asi pro tři body...
My si jedeme vždy pro tři body, otázka je, jaká bude realita. Nečeká nás nic jednoduchého, Sokolov rozehrál sezónu velmi dobře. Je to velmi kvalitní a vyvážené mužstvo, takže si myslím, že bychom se mohli těšit na kvalitní otevřený fotbal. Věřím, že to zvládneme.
Překvapilo vás něco v letošním ročníku Fotbalové národní ligy?
Spíše jsem zaznamenal prohlášení Romana Skuhravého o tom, že to bude jeden z nejvyrovnanějších a nejkvalitnějších ročníků FNL a myslím si, že když si to srovnáme, tak měl jednoznačně pravdu. Hrají se kvalitní zápasy ligových parametrů. Z pohledu jednotlivého mužstva má aktuálně interesantní výsledky Vlašim, se kterou již nikdo nepočítal, ale po tom špatném rozjezdu jde nahoru a může zatopit všem týmům.
Stále jste asistentem trenéra u českého výběru do 21 let. Je náročné to skloubit?
Je to dost náročné, zejména z časového pohledu. Na druhou stranu, kdyby to nešlo, tak bych to dělat nemohl. Té práce je již poměrně dost, ale jsem jednoznačně rád, že jsme to teď s jednadvacítkou zvládli a můžeme se chystat na jarní Euro.
Co vás baví více?
To vůbec nejde takto rozdělit. V reprezentaci i v klubu jsou výborné realizační týmy, práce je podobná a náplň se příliš neliší. U reprezentace je to vždy hodně krátká doba a připravujeme se s ohledem na soupeře. Musím přiznat, že zase když člověk vyjede na nějaký repre sraz, tak se okysličí, přijde na jiné myšlenky a vidí pracovat jiné hráče, takže si z toho odnese i nějaké impulzy. Jsem rád, že mě činnost v nároďáku i klubu naplňuje a baví.
Reprezentační áčko je pod palbou kritiky po bezbrankové remíze s Ázerbájdžánem. Jak vidíte situaci vy?
Je to jednoznačně nepříjemnost. Všichni očekávali, že po třech kolech bude bodový zisk větší, z toho pohledu jsme nezvládli ta domácí utkání. Pro cíl, kterým postup bezpochyby je, došlo ke komplikaci. Každý si však musí uvědomit současný stav, někteří hráči skončili a hledání nového mužstva není vůbec jednoduché. Mám s tím vlastní zkušenosti. Činit odpovědným trenéra je v současné chvíli hloupost. Byť to možná nepůjde fotbalové veřejnosti pod nos, tak podle mě trenér Jarolím ještě ukáže kvalitu, kterou dlouhodobě prokazoval v Boleslavi. Věřím, že si to teď dokáže vše vyhodnotit tak, abychom v dalším domácím zápase s Norskem již byli úspěšní.
Máte nějaký svůj trenérský sen?
Já jsem takový ten sen nikdy neměl. Nikdy jsem neměl ambice trénovat "A" tým. Spousta kolegů má vysněné mužstvo či soutěž, já jsem si však prošel celou hierarchií mládeže už od těch nejmenších a nikdy by mě nenapadlo, že bych se mohl dostat takto daleko. Zároveň příležitosti ve Spartě a reprezentaci beru jako určitou formu ocenění za svou práci. Musím však také říci, že jsem měl štěstí na lidi. Znám spoustu trenérů, kteří odvádí dobrou práci, ale nedostanou se na vrchol. Já to štěstí měl, ať už je to Jarda Hřebík nebo Víťa Lavička, oba mi v kariéře hodně pomohli. Teď je na mě, abych to splatil. Jsme teď sice ve Fotbalové národní lize, ale pořád to beru jako vrcholový fotbal, protože ty podmínky tu na to máme. V současnosti bych byl hrozně moc rád, aby se nám podařilo Olomouc vrátit do ligy.
Foto: sigmafotbal.cz