Opět vám můžeme pogratulovat k zisku ceny pro trenéra měsíce. Dělá vám to ještě vůbec radost?
(smích) Samozřejmě. Jakékoliv ocenění společné práce vždy potěší, ale musím jedním dechem dodat, že veškerá individuální ocenění této sezóny jdou stranou, protože máme sen a cíl v podobě postupu, což přebíjí úplně vše. Veškeré naše soustředění jde právě na tohle.
Který z vašich konkurentů by si zasloužil cenu rovněž získat?
Přiznám se, že až tak detailně každou individualitu a ocenění nesleduji, ale samozřejmě přehled o soupeřích ve Fortuna národní lize mám. Osobně jsem měl tentokrát jiného favorita. Jura Neček a Miloš Sazima odvádějí skvělou práci, takže jsem čekal, že to dostane spíše jeden z nich.
Můžeme prozradit, že hráčem měsíce se stal třinecký Václav Juřena...
Václav Juřena na mě udělal velikánský dojem v našem vzájemném utkání.
Pojďme k Opavě. Jaro jste odehráli ve skvělé formě, bylo pak těžké udržet tým pohromadě?
Určitě to byl jeden z úkolů, který jsme si společně stanovili. Nechci říkat, že na tom bylo závislé mé další působení v Opavě, ale my jsme věděli, že to mužstvo má potenciál se zlepšovat a chtěli jsme jej udržet pohromadě a vhodně posílit. Musím poděkovat vedení za to, že se to povedlo.
Roman Skuhravý
Tým: Slezský FC Opava
Narozen: 06.01.1975
Pozice: Hlavní trenér
Trenérská kariéra: Jablonec, Varnsdorf
Pro vás osobně je tedy stabilita asi klíčovým prvkem...
Určitě, bavili jsme se o tom i dříve. Já si skutečně myslím, že trenér potřebuje ke své práci čas. Pokud to má dávat smysl a chcete aplikovat svou filosofii, tak je třeba trpělivost. Jeho práci můžeme hodnotit až potom, co ten čas dostane. Nejsem přesvědčen, že se za krátkou dobu dá s týmem udělat zázrak.
K týmu se připojil Pavel Zavadil, dokázal zkušenostmi nahradit Zdeňka Pospěcha?
Pavel Zavadil je podobný profesionál jako Zdena Pospěch. Co se týká jeho přístupu a pomoci v kabině, tak splnil přesně to, co jsme chtěli. Na druhou stranu je Fortuna národní liga trošku jiná způsobem hry, a na to si Pavel musel ze začátku zvyknout. Určitě jsme však rádi, že se nám jej podařilo získat a čas jistě ukáže, že to bylo správné rozhodnutí z obou stran.
Leč srpen ještě tak úspěšný nebyl - tři výhry, dvě remízy a prohra ve Znojmě. Byla cítit nějaká nervozita?
Sám jsem na to byl zvědavý. Měli jsme velice dobrou letní přípravu, výsledkově i hlavně způsobem hry jsme byli ještě lepší než v jarní části. Hned to první utkání ve Frýdku-Místku ukázalo, že ta role, do které jsme se sami pasovali, není úplně jednoduchá. Nikdo z těch hráčů vyjma Pavla Zavadila v takové situaci nikdy nebyl. Musím přiznat, že začátek sezóny pro nás nebyl jednoduchý. Spíše to ukázalo, na koho se v týmu můžeme spolehnout víc a na koho míň. Jsem však hrdý na to, jakým způsobem jsme se z toho sami oklepali a zvládli zbytek první třetiny soutěže. V tuto chvíli mám již pocit, že jsme se se svou rolí sžili, což mě hodně těší a věřím, že to vydrží co nejdéle.
Letos jste favoritem. Je to hodně těžší než situace, kdy můžete jen překvapit?
Koukáme na to stejně jako loni. Máte však pravdu, ta loňská pozice nás k tomu cíli předurčovala, tudíž i my sami jsme uvažovali, zda to veřejně ohlásíme. Jednoznačně jsme se shodli na tom, že se nechceme za nic schovávat. Neřešíme ani to, jestli je to velkohubé. Máme dlouhodobý cíl - chceme hrát první ligu. Hodláme se tam dostat způsobem hry, který bude úspěšný i v první lize. Přemýšlíme o každém kroku a jsem přesvědčen, že pokud budeme v celém klubu pracovat podobně jako doteď, tak se nám to povede. Těší mne, že se za nic neschováváme, byť to nemusí vyjít. Máme silné mužstvo a věříme, že jsme konkurenceschopní a ledasco dokážeme.
Když se podíváme na výkony vašich loňských soupeřů - překvapuje vás, jak na tom jsou Baník a Sigma v lize? Jak byste si asi vedli vy?
Takhle o tom nepřemýšlím. Musím však vyseknout velikánskou poklonu Sigmě Olomouc za to, jakým způsobem, a to především herně, se prezentuje. Jsem až nadšený z toho, jakým způsobem hrají. Věřili hráčům z druhé ligy, což svědčí o tom, že mužstvo vyzrálo a je tam potenciál. Pokud jde o Baník, tak tam je to složitější v tom, že změnili trenéra a tým není ještě vybudovaný tak, aby byl stabilní. Rozhodně si však myslím, že se v lize neztratí. Až to stabilizují, tak ještě ukáží svou sílu.
Opavu v několika duelech podržel brankář Fendrich. Cítí hráči, že se teď na něj mohou spolehnout?
Jsem rád, že jste to zmínil. Vilda sem přišel jako "no name" brankář, a ten první půlrok působil poprvé v roli profesionální jedničky. Vilda za ten rok a půl, a je to především zásluha Michala Kosmála (trenér brankářů - pozn. red.), udělal obrovský pokrok, stabilizoval svou výkonnost a především zapracoval na hlavě. Je to ukázka toho, že když člověk tvrdě pracuje, tak je za to po zásluze odměněn. V tuhle chvíli je pro nás nedílnou součástí týmu a my dobře víme, že bez dobrého brankáře nelze být dlouhodobě úspěšný. Jsme rádi, že naše brankářská trojice pracuje tak, jak pracuje. V tomto máme velikánskou sílu.
V MOL cupu vám již stopku vystavila Plzeň, letos je ale asi priorita jinde...
Samozřejmě nás to mrzí, protože pokud zažijete takovou pohádkovou cestu, jako jsme zažili my loni, tak to chcete zopakovat. Letos jsme však narazili na silnou Plzeň. Mně na tom vadí snad jedině ten výsledek, který je, s veškerým respektem k soupeři, pro nás až krutý. My jsme si ale jednoznačně dokázali, kde v našem výkonu ještě máme deficit, a naopak v čem jsme schopni se vyrovnat i takovému soupeři. Ale jak říkáte, náš letošní cíl je úplně někde jinde.
Jak nahlížíte na Plzeň, která oproti Spartě a Slavii šíleně nenakupuje, ale naopak si zakládá na stabilitě?
Jednoznačně bychom chtěli být stabilní jako Plzeň, protože ta filosofie je mi blízká. Je za tím promyšlenost každého kroku, a navíc lidé a hráči vědí, za co jsou zodpovědní a co mají dělat. Netroufám si tvrdit, jaký je rozdíl mezi oběma týmy, na to ať si udělá obrázek každý sám. Před nějakými třinácti lety jsem tam měl možnost hrát a ten pokrok, co Plzeň udělala, a jaké se tam podařilo vybudovat zázemí, to je určitě úctyhodné a pro nás je to vzorem. Z Plzně dýchá koncepčnost, za kterou jsou po zásluze odměňováni.
Měli jste teď reprezentační přestávku, jak jste ji využili?
Ve čtvrtek jsme si mohli zahrát soutěžní utkání, takže pro nás se ten rytmus tolik nezměnil, ale po té náročné první třetině soutěže jsme zvolili tři dny volna s individuálním kondičním plánem. Ono před těmi závěrečnými šesti koly bylo třeba se upnout i k něčemu jinému, než je fotbal. Od pondělí se však zase precizně připravujeme, abychom zvládli následující zápas.
Proti Varnsdorfu budete opět favoritem, je těžké tým udržet na uzdě a v koncentraci?
Díky tomu, jak se s hráči bavíme a jakým způsobem je připravujeme na každé utkání, prokazujeme respekt každému soupeři. U nás to není žádná fráze, my víme, že Fortuna národní liga je obrovsky vyrovnaná. Jdeme do toho zápasu úplně stejně, jako bychom hráli například proti Českým Budějovicím nebo Hradci Králové. Tedy s maximálním respektem, ale zároveň vírou ve vlastní síly. Dobře víme, že takové zápasy prostě musíme zvládat a uděláme vše pro to, aby se to podařilo.
Máte na to nějaké speciální fígle?
Na tohle by mě samotného zajímal názor mých hráčů. Pro nás je nejdůležitější komunikace, tj. otevřený kanál mezi realizačním týmem a hráči. Tohle je cesta k úspěchu. Jednoznačně je pro nás zásadní práce s hlavou. Volíme způsob, jakým s hráči mluvit, ale daleko důležitější je dlouhodobá příprava. Jak jsme se bavili, v naší filosofii není místo pro podcenění. Je to dlouhodobý proces, tudíž motivovat se speciálně na jednoho soupeře se u nás nenosí. Spíše je to pak umění správně trefit, zda mužstvo potřebuje povzbudit nebo naopak trošku zabrzdit. Je to taková vnitřní alchymie.
Když už jsme odbočili od fotbalu - lidé se často ptají, jak je těžké propojit sport s osobním životem. Jak se to podařilo vám?
Asi to budu řešit ještě dlouho, ale s manželkou v tom máme jasno. Pokud si člověk vybere takové zaměstnání jako já, tak jej musí dělat na sto procent, bez toho to nejde. A někde pak zkrátka musíte ubrat. Maximálně se snažím, aby to bylo co nejméně na úkor rodiny, leč popravdě pak už mi na nic jiného ani nezbývá čas. Věřte mi, že někdy je to hodně krušné. Určitě ale nechci, aby to vyznělo jako nějaké stežování si, to ne. Prostě je to fakt. Snažíme se to sladit. V mém životě je fotbal a rodina, na nic jiného už čas není. Jeden den v týdnu rodina, šest dní fotbal.
Jak jste se vlastně poznali? Jste spolu hodně dlouho?
Jsme spolu dvaaadvacet let manželé. Poznal jsem ji jako mladou holku, když jsem byl ještě profesionální fotbalista v Jablonci a šel si koupit nějaké oblečení. Od té doby spolu prožíváme veškeré slasti a strasti společného života a veškerou energii věnujeme našim třem dětem.
Má ještě po letech stále ráda fotbal, i když se s ním o vás musí dělit?
Nedokážu si představit, že bychom spolu vydrželi tak dlouho, a přitom neměla ráda fotbal. Fotbalu naopak rozumí. Díky tomu, že mí dva synové fotbal také hrají, tak nejvíc je na tom v uvozovkách bita dcera. Moje manželka fotbal miluje stejně jako já a myslím, že si bez fotbalu nedokáže už víkendy představit.
Konzultujete s ní fotbalový život?
Na ženách je fantastické, že vám to pojmenují naprosto čistě bez jakýkoliv skrupulí. Mnohdy jsou její postřehy lepší než od některých rádoby odborníků. Ne, že bych to s ní přímo konzultoval, ale někdy má skvělé postřehy.
Vidíte se jen jeden den v týdnu, jak je to složité s výchovou dětí?
Pro manželku je to náročné. Máme však dvě dospělé děti, které už doufám vychovávat není třeba. Ty už základ do života mají. Největší problém je to u šestiletého syna, kde starší děti musí manželce hodně pomáhat. Občas mi to však trhá srdce, přeci jen je to nejmladší dítě. Je to pro mě těžké. Budu se snažit, aby mi pak někdy neřekl "Tati, ty si dal přednost fotbalu přede mnou." To je taková moje třináctá komnata, protože tam si to vyčítám. S manželkou se snažíme dělat vše pro to, aby mu to neublížilo.
Rodina vás tedy podporuje a nerozmlouvá...
Jednoznačně. Já vidím benefit v tom, že mohu rodinu uživit a děti mohou dělat své koníčky. My v tom máme fakt jasno. Fotbal je silná droga nejen pro mě, ale i pro celou rodinu, avšak už jsme s tím smíření a umíme s tím žít. Jsou daleko horší věci na světě, než že je člověk chvilkově odloučen od rodiny. Hlavně v dnešní době telefonů, skypů atd. se to dá zvládnout.
Vyjde vám i čas jet kluky podpořit na zápas? Poslouchají vaše rady?
Kdykoliv mám čas, tak se jedu podívat. Samozřejmě malého synka daleko víc než staršího, ale s ním každý den konzultujeme tréninky, jak prožívá svou kariéru a podobně. Ten mladší je plný dojmů a jde hlavně o to, aby jej to co nejdéle bavilo. Tam si chodím já odpočinout.
Jaké to tedy je žít sám ve slezské metropoli?
Během doby, co tu jsem, jsem přišel na jednu věc. To, že tu jsem sám, je vlastně pro fotbal plus. Nemám tady žádné jiné zájmy a věnuji se jen a jen fotbalu, tudíž jej dělám na sto procent a nemám žádné resty. Od šesti ráno do půl sedmé večer jsem v kanceláři. Zjišťuji, že bez toho, aby to člověk dělal na sto procent, to v dnešní době nejde. Nemám žádný deficit vůči práci a chci věřit tomu, že to je na hřišti vidět.
Připadáte si už v Opavě jako doma?
Cítím se tu fajn, protože jsem tu potkal hodně zajímavé lidi, kteří mě obohatili. Musím také říct, že mě šíleně nabíjejí opavští fanoušci, protože tu zažívám skutečný zájem o fotbal. Stadion je navíc ryze fotbalový, takže ta atmosféra je skutečně parádní. To jsou ty bonusy, které jsem zde zažil. Ale doma jsem tam, kde je moje rodina. Jsem v Opavě za prací a jsem rád, že jsem tady. Dělám to, co mě baví.