V květnu jste skončil svou misi v Arabských emirátech. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Zahraniční angažmá je vždy velkou zkušeností a v tomto případě tomu nebylo jinak. Byl jsem tam poměrně dlouho a bylo to pro mě úspěšné i příjemné. Rád na to vzpomínám.
Je těžké pracovat s tamními hráči? Přeci jen to je asi odlišná mentalita. V čem byli jiní?
Já s tím mám jinou zkušenost. Já byl v zahraničí dost často a už vím, že ať jste kdekoliv, musíte se přizpůsobit tamní mentalitě a domácím pravidlům. Pokud s tím nemáte problém, tak pak je fotbal všude stejný.
Josef Csaplár
Tým: 1.FK Příbram
Narozen: 29.10.1962
Pozice: Hlavní trenér
Předchozí trenérská působiště: Liberec, Slavia Praha, Panionios Athény (Řecko), Wisla Plock (Polsko), Žižkov
A v čem to bylo jiné?
Jde hlavně o vnější podmínky, ať už jde o teplotu a vlhkost nebo návyky a modlení. I ta zmiňovaná mentalita je rozdílná. Zajímavé ovšem je, že tamní hráči umí velice dobře hrát s míčem. V období okolo 18 let jsou lépe technicky vybaveni, jsou rychlejší a výbušnější. Dá se říct, že v těch kategoriích jsou i více fotbalovější než my.
Proč jste se vrátil zpět do Česka?
Byl jsem tam docela dlouho – dva roky. Z rodinných důvodů jsem se pak musel vrátit zpět do České republiky.
Byly na stole i další možnosti?
Možností bylo více. Mohl jsem tam zůstat, měl jsem možnost jít trénovat do Ruska nebo Polska. Ve své podstatě jsem se ale musel vrátit tady. Příbram jsem znal, stejně jako pana Starku, který tomu klubu velí, a velký vliv na mé rozhodování měl také fakt, že jsem v klubu dostal na starost úplně vše. Nepůsobím tam jen jako trenér, ale i jako sportovní ředitel, a tak mám na starost fotbal od žáčků až po A tým. To byl asi nejsilnější argument.
Pan Starka o vás často v novinách mluví jako o "Pepíkovi". Jaký spolu máte vztah?
Známe se čtyřicet let a víme o sobě skoro vše.
Příbram sestoupila do Fortuna národní ligy. Jak těžké bylo poskládat mančaft na novou sezónu?
Já neumím říct, zda to bylo těžké, či lehké. Pro mě je to práce i vášeň. Pokud něco milujete, tak neřešíte, jestli je to těžké, nebo lehké. Šestnáct hráčů se prodalo, zůstal jen Jarda Tregler a brankář Boháč. Já jsem si ani žádné hráče do Příbrami nepřivedl, všechny si je přivedl buď Jarda Starka nebo šlo o hráče z dorostu a juniorky. Jedinou výjimkou je útočník Dan Černý, který však dlouhodobě bojuje se zraněním. Spíše jsme řešili, koho jsem nechtěl, aby sem přišel. Jinak jsem mu řekl, že to v dané chvíli stačí.
Máte v týmu hodně mladíků doplněné o velezkušené hráče jako Skácel, Tarczal, Grajciar a Zápotočný. Je to ta vaše filosofie, kterou chcete klub vést?
To zase ne, jak bych já mohl ten klub vést? Kdyby mi ten klub patřil a byla by to moje investice, tak bych neudělal moc věcí jinak, než nyní jsou. Osobně jsem ten tým nazval "Otcové a synové", protože tam ten kontrast mezi těmi zkušenými 35 – 38 let a těmi mladíky 18, 19, 20 let prostě je. Ideál to však určitě není. Jistě bych si dokázal představit jinou zkušenostní skladbu týmu. Ale jak jsem již řekl, nepřemýšlím, jestli je něco lehké či těžké. Buďto to dáš, nebo nedáš. Tak to je.
Začátek ale asi nebyl podle představ, mohla za to nesehranost?
Jsou dva pohledy. Na jedné straně je to ten bohužel český, a to je tabulka a body, to se dělá hlavně u mládeže. Druhý pohled je herní, a náš způsob hry mě nezklamal. Chtěl jsem mít více bodů, ale bohužel nepřišly. S kvalitou hry je však na mé straně spokojenost. Celou dobu jsem tvrdil, že je jen otázkou času, než naše výkony přinesou také body.
Body přišly zejména v listopadu, kdy jste vyhráli všechna tři utkání. Vám osobně to přineslo cenu pro trenéra měsíce ve Fortuna národní lize. Co na to říkáte?
Každé ocenění je příjemné a motivační, takže děkuji. Člověk je rád, když mu kvalitní herní projev přinese body, byť někdy i se štěstím. Šest bodů jsme v závěru udělali ani ne v posledních minutách, ale spíše v posledních sekundách zápasů. Je to však dané způsobem hry. Uvedu příklad. Hrajete v Pardubicích, 92. minuta, máte roh, blíží se konec a máte dvě možnosti. Buďto to ukopete u rohového praporku na 1:1 a berete bod, nebo vyženete všechny hráče do pokutového území a risknete, že máte tři. To je pak pro tým odměna za odvahu.
Během listopadu jste porazili konkurenty z čela tabulky a ztrácíte dva body na první místo. Dá se říct, že z tohoto pohledu to byly nejklíčovější zápasy?
V kontaktu určitě jsme. Na podzim se karty míchají, rozhodne se, kdo si jak stojí, a až do jara se dávají určité cíle. Za mě nejdůležitější zápasy podzimu byly v Táborsku a doma s Varnsdorfem.
Jaká je tedy vaše herní filosofie?
Pobavit hrou a potěšit výsledkem. Základem všeho jsou výkon a kvalita hry, až pak je výsledek.
Čelo tabulky je mimořádně vyrovnané, jak jste spokojen s podzimními výsledky a postavením?
Podle mě je to tak, jak má být. Některé body jsme získali se štěstím, některé ztratili se smůlou, jindy by tomu zase více slušela remíza. Co se týká bodů a vstřelených i obdržených branek, tak jsme na tom přesně tak, jak jsme si zasloužili.
Vysoko jsou také Pardubice a Třinec. Překvapuje vás, že je to zase tak vyrovnané?
Neříkám na to nic. Dlouho jsem tady nebyl a nemám o dalších týmech tak velký přehled. Nechci, ať to vyzní špatně, ale já soustředím hlavně na tým, který vedu. Samozřejmě vnímám věci kolem a znám tabulku, ale daleko raději se teď zaobírám Příbramí.
Pojďme tedy k Příbrami. Na čem chcete během zimní pauzy nejvíce zapracovat?
Hlavně si chceme hodně odpočinout, protože jsme dost trénovali a náš způsob hry byl velmi náročný. Dále pak zpevňovat návyky a herní způsob, který jsme hráli již na podzim.
Už máte i vytipované posily?
Jsou určití hráči, kteří by nás zajímali. Nechceme však nic dramatického, dva, možná tři hráče, těžko říct. Chceme se soustředit na fotbalisty, které tam teď máme. To je priorita.
Jak vy osobně budete relaxovat? Dokážete od fotbalu úplně vypnout?
Ne. Velmi těžko. Jsou však okamžiky, kdy si musím od fotbalu dát pokoj, například doma.
Čeká vás nějaká dovolená, nebo budete spíše doma?
Jsem a budu doma s rodinou.
