19.05.2018 | Martin Hruzík | Trenér měsíce

Trenér měsíce K. Havlíček: Řeči o prodeji zápasu jsou nesmysl, fanouškům se však chceme omluvit

Foto: fchk.cz
Praha – Hradec Králové sice před sezónou nevydával snová prohlášení o rychlém návratu zpět mezi elitu, avšak každý s východočeským celkem tak nějak počítal. Po docela vydařeném startu ve Fortuna národní lize však přišel útlum, který znamenal po podzimu až desátou pozici. V týmu zavládlo zklamání a trenér Karel Havlíček pak musel v zimě tým přebudovat, což se mu nakonec povedlo a se svými svěřenci vyhrál 8 z prvních 10 jarních kol. "Museli jsme kabinu provětrat a udělat nějaké změny. Nastavit lepší chemii. Tým byl pohromadě již delší dobu a v cyklu postupoval a padal," připomíná trenér Hradce Králové. Zlepšení hry a zisk bodů ale ani tak v celkovém součtu na postup stačit nebude.

Stal jste se nejlepším trenérem měsíce dubna ve Fortuna národní lize. Co na to říkáte?
Je to ocenění spíše hráčů, protože stejně to pak odehrají oni. Já jsem jen taková ta třešinka na dortu. Ale samozřejmě každého ocenění potěší.

Za ten povedený měsíc jste si to ale zasloužil, souhlasíte?
Jsem rád, že ten měsíc proběhl tak, jak proběhl. Vyšel nám výborně, jen škoda té jediné prohry.

Tou kaňkou je prohra v Příbrami. Byl to klíčový zápas jara?
Pokud jde o jaro, tak ano, protože tam bychom se jim přiblížili. Celkově pro nás byl však klíčový spíše podzim.

Karel Havlíček

Tým: FC Hradec Králové
Narozen: 19.07.1969
Pozice: Hlavní trenér

Pojďme se ale vrátit o rok zpět, kdy jste převzal Hradec Králové, a i přes dvě vítězství ve třech zápasech se nepodařilo odvrátit sestup. Bylo těžké s tímto vědomím začít letní přípravu?
Když jsem to přebíral, doufal jsem v záchranu, ale nebyla to úplně reálná šance. Nakonec se nám nepodařilo zachránit o jeden jediný gól na Spartě, kde jsme nakonec prohráli 2:3, kdybychom tam remizovali 2:2 nebo 3:3, tak jsme se zachránili. Na druhou stranu v posledním utkání s Bohemkou se už tak nehrálo o nic a my vyhráli, to by tak také nemuselo být. Přišel jsem do klubu tři kola před koncem s nějakou vizí, a i s tím, že pak budu asi dále pokračovat, ať už to dopadne jakkoliv. Po sezóně pak přišlo velké zklamání, to je pochopitelné, ale jak dalece se to v těch posledních třech kolech dalo ještě ovlivnit, to je otázka. Pak jsem se rozhodoval, zdali chci pokračovat dále ve druhé nejvyšší soutěži.

A co rozhodlo o tom, že jste chtěl pokračovat?
Člověk dělal nejvyšší trenérské vzdělání kvůli tomu, aby trénoval nejvyšší soutěž. Vystudoval jsem trenérskou jedničku, a tak bych se rád etabloval v tom v uvozovkách velkém fotbale. Teď jsem byl čtyři roky u mládeže, což mě neuvěřitelně obohatilo, předtím jsem devět let trénoval dospělé v nižších soutěžích. Chtěl jsem tak zkusit první a druhou ligu, takže to rozhodlo.

Začátek podzimu se vám docela povedl, ale v závěru září započala krize. Tři body z pěti utkání znamenaly pád hluboko do středu tabulky. Co se stalo?
Úvod podzimu jsme sice zvládli, ale už v prvním utkání jsme ztratili dva body, řekl bych, nezaslouženě, protože jsme Táborsko přehrávali. Jejich brankář chytil asi pět gólů a my tak jen remizovali 1:1. Pak se nám podařilo vyhrát ve Znojmě a otočili jsme domácí zápas s Pardubicemi. Poté však přišla vložená kola, do toho pohár v Ústí, a my tak hráli pět nebo šest utkání po třech dnech. V té době jsme nejvíce ztratili a narostl bodový odstup.

Nakonec z toho bylo v polovině sedmé místo a sedm bodů ztráta na postupovou příčku. Nebál jste se o svou pozici?
Já to beru kalendářně, takže jsme byli po podzimu desátí, což byla v uvozovkách až potupa. O místo jsem se nebál, ale rozhodně to připadalo v úvahu, protože v českých luzích a hájích to stejně vždy nejprve po pár kolech odnese trenér, vymění se a jede se dál. Bohužel to není jako v zahraničí, kde například Wenger vydrží 22 let a nastaví se nějaká koncepce, které se dlouhodobě drží. U nás se vyhazuje při prvních nezdarech. Čekal jsem to, mohlo to přijít, ale nebál jsem se.

A proč se tak nestalo? Je za tím koncepce klubu?
Nevím. Ale myslím, že v Hradci se úplně hned zase nevyhazuje, takže ta koncepce je odlišná od většiny klubů. V první lize letos bylo vyhozeno tuším nějakých 14 trenérů, což je na šestnáct týmů opravdu hodně. Co rozhodlo, to je spíše na vedení, možná mi chtěli dát ještě šanci. Možná v tom hrál roli také přístup k postupu, nedokončený stadion a to, že se tvořil nový mančaft, protože od mého nástupu nám skončilo nějakých třináct nebo čtrnáct hráčů, což je velká obměna.

Na co jste se v zimní přípravě nejvíce zaměřili?
Potřebovali jsme zúžit kádr, který byl obrovsky široký. Museli jsme kabinu provětrat a udělat nějaké změny. Nastavit lepší chemii. Tým byl pohromadě již delší dobu a v cyklu postupoval a padal. Postupy jsou samozřejmě dobře, ale pády nikoliv. Potřebovali jsme oživení a nový náboj, na to jsme se hlavně chtěli zaměřit.

Podařilo se vám to?
Kdybychom zvládli zápas s Ústím, ve kterém jsme totálně selhali, tak by byl člověk s jarní sezónou relativně spokojený. Kdyby taková byla i ta podzimní část, tak jsme úplně jinde. Pořád je na čem pracovat. Dotáhli jsme se na Příbram na rozdíl dvou bodů, ona pak dohrávala zápas ve Varnsdorfu a díky vítězství nám zase utekla na pět bodů, díky čemuž u nás zavládl smutek a cítili jsme, že k postupu je opravdu daleko.

Měli jste sérii osmi výher a dvou porážek, tomu se říká skvělý start do jara. Začal jste postupně i věřit v postup?
Upozorňoval jsem na to, že když Příbram začala ztrácet, tak cítila, že jí šlapeme na paty. Navíc byli favority na rozdíl od nás, jelikož jsme po podzimu byli desátí. My hráli uvolněně, ale jakmile jsme se dotáhli na ty dva body, tak už i na nás lehce padala ta tíha a větší zodpovědnost. Role favorita vždy svazuje, Opava to zvládla, ale na jaře také pak párkrát klopýtla a Příbram ji dohnala.

Již jste zmínil prohru s Ústím a remízu ve Vítkovicích. Co se stalo, že Hradec takhle ztratil s posledními týmy tabulky?
Snažili jsme mluvit o tom, že je to sice poslední tým, ale že porazil Příbram nebo Vlašim, a že v posledních kolech boduje. U nás pak zaslouženě vyhrál, my jsme podali velice špatný výkon, který neodpovídal parametrům předešlých domácích utkání. Čím to bylo, to si nedokáži vysvětlit, ale samozřejmě veřejnost v českých luzích a hájích to bere na to, že jsme to prodali, což je totální nesmysl. Bohužel to tady nikomu nevysvětlíme. 

Další kolo jsme hráli ve Vítkovicích, které byly také na chvostu tabulky. Tam to bylo o mnoho lepší, ale bohužel jsme si přivezli jen bod. Se zápasem proti Ústí se to ale nedá srovnat. V Ostravě jsme se chtěli rehabilitovat a nepodat podobný výkon jako o pár dní předtím, leč povedlo se nám to jen částečně. Podle mě kdybychom porazili doma Ústí, tak bychom pak vyhráli také ve Vítkovicích. Takhle jsme už hráli malinko v křeči. Zápasem s Ústím jsme degradovali vše, co se na jaře vybudovalo. Pracovalo se v dobré atmosféře a jedním utkáním nám to zase spadlo dolů. Musíme to zase vrátit na pozitivní prostředí. Nikomu se nepracuje dobře v zamračené negaci.

Jak osobně vy i tým zvládáte, že se hned po utkání spekuluje o nějakém vypuštění?
Pro mě to byl hrozně dlouhý víkend, protože jsme hráli už v pátek, a tak kluci měli na víkend slíbené volno, které pak ale z důvodů naší nespokojenosti nedostali. Těšil jsem se na odpočinek s rodinou, ale naopak, koho jsem potkal, tak mi nadával, že jsme to prodali. Nebylo to vůbec příjemné, ale v Čechách nikomu nic nevysvětlíte. Můj názor je na to takový, že kdo vás tím napadá, ten by to sám udělal.

Hradec Králové letos do ligy nepostoupí, jste zklamaný?
Mrzí nás to všechny, i když na začátku sezóny jsem vyloženě vytyčený cíl postupu neměl, měli jsme to hlavně konsolidovat. Ale kdo by nechtěl postoupit?! Navíc při případném postupu bychom museli řešit, kde ligu odehrát, protože nevím, zdali by nás nechali na rozestavěném stadionu. Jak jsme však stahovali náskok Příbrami, tak jsme měli větší a větší chuť do ligy. Každý cítil, že případný postup by byl daleko lepší než setrvání ve Fortuna národní lize, protože čím déle tam tým zůstane, tak tím více budou odcházet ti nejlepší hráči. Při skládání týmu je to pak problém, protože ani druhá garnitura z první ligy k vám pak nechce a sehnat opravdu výkonnostně kvalitní posily není jednoduché.

Máte před sebou nedělní domácí duel s Opavou. Jak se na něj těšíte?
Těšil bych se daleko víc, kdybychom neabsolvovali ten špatný zápas s Ústím. Pořád se k tomu bohužel v myšlenkách musíme vracet. Tohle pro nás bude ještě vyšší level a musíme podat výkon na hranici možností a rozloučit se s fanoušky, které jsme horko těžko po loňském bojkotu přitáhli zpět do ochozů. Na jaře nás opravdu podporovali a jejich fandění bylo v domácích vítězných zápasech hodně znát. Povzbuzovali nás i na jaře a třeba v Pardubicích, kde jsme vyhráli nejtěsnějším rozdílem, byli úplně úžasní. My jsme jim pak dali obrovskou facku zápasem s Ústím, za což bychom se jim rádi omluvili a byli bychom rádi, aby jich přišlo co nejvíce.

Fanoušci Opavy však dostali jen nějakých 250 lístků, není to škoda?
Já nevím, jaké jsou regule pro distribuci lístků hostům, je to spíše dotaz na vedení. Opava ale i tak asi bude hrát v domácím prostředí, jako hraje všude. Když jsem se na ni byl podívat ve Vítkovicích, tak tam byly asi tři stovky fanoušků Opavy a udělali nádhernou atmosféru. To, co se dělo v předposledním podzimním kole, pro nás bylo naprosto fascinující. Sedm minut před koncem jsme vedli v Opavě 2:1 a tři a půl tisíce diváků na tom malém stadionku fandilo i za nepříznivého stavu a dotlačilo domácí hráče k vítězství 3:2. I když jsem v té vřavě vydával taktické pokyny, tak mě neslyšel vůbec nikdo.

Hradec táhl svými brankami hlavně Jan Pázler. Co pro tým znamená?
Hlavně to, že pravidelně zásobuje branky soupeřů góly. Bez něj je to složité. Do hry se tolik nezapojuje, ale ta visačka devatenácti gólů je výborná v jakékoliv soutěži.

Je nějaká šance, že jej udržíte?
Má tam nějakou výstupní klauzuli, kterou když někdo zaplatí, tak jej neudržíme. Pokud ji nezaplatí, tak má platnou smlouvu u nás. Nám by jeho branky samozřejmě chyběly.

Je něco, co vás letos ve Fortuna národní lize překvapilo?
Asi ne. Já jsem si na konci podzimu říkal, že to Opava zvládne. Nebyla pro mě jasná před začátkem, ale v průběhu jsem viděl, že mají hodně silný tým, což nakonec potvrdili. Příbram, jakmile se na konci podzimu dostala na nejvyšší příčky, tak to mužstvo měla celkem vyvážené a tušil jsem, že to nepustí.

A už víte, co bude dál?
Průběžně to řešíme. Já mám smlouvu ještě na dva roky, takže uvidíme, jak se tato sezóna vyhodnotí.

Jste současně také předsedou fotbalového klubu v Červeném Kostelci. Není toho fotbalu už příliš?
Není. Já mám fotbal samozřejmě rád, a proto jej nemám až příliš nikdy. Otázka Červeného Kostelce, kde dělám předsedu fotbalového oddílu, je pro mě tím, že jdu jednou za čtrnáct dní na schůzi, kde se poradíme, a pak veškerou práci udělají moji kolegové. Je to jen otázka nějaké hodiny a půl, běh klubu pak zařizují jiní. Když mám čas, tak se jdu podívat na domácí utkání, ale byl jsem jen na několika, protože jezdím sledovat také soupeře ve Fortuna národní lize.

Mluvil jste o tom, jak jste si chtěl vyzkoušet trénovat v první a druhé lize. Ale je tam ještě něco, co je vaším trenérským snem?
Udržet se ve větším fotbale, za tím si jdu. Jak dalece se to podaří či nepodaří, se teprve uvidí. Jako hráč jsem až na nejnižší soutěž odehrál úplně všechny ostatní, od okresního přeboru až do první ligy, vždy alespoň nějaký zápas. Jako trenér jsem trénoval první, druhou, třetí ligu, divizi, krajský přebor, A třídu, B třídu, okresní přebor, takže mi chybí zase jen ta nejnižší, což asi snem nebude.

Foto: fchk.cz