23.05.2018 | Martin Hruzík | Hráč měsíce

Hráč měsíce Matoušek: Snad Opava klopýtne a z prvního místa se budeme radovat my

Foto: fkpribram.cz
Praha – Příbramskou líhní prošla už řada talentů, dalším z nich by měl být Jan Matoušek. Mladý ofenzivní záložník sice doufal, že při přechodu z dorostu bude kopat nejvyšší soutěž, musel se však spokojit s Fortuna národní ligou. "Na druhou stranu mám radost, že jsme se hned po roce dokázali vrátit," přiznává v našem rozhovoru. Sám přitom k postupu přispěl významnou měrou zejména v dubnu, kdy se čerstvě dvacetiletý fotbalista trefil hned pětkrát a vysloužil si titul Hráč měsíce.

Stal jste se nejlepším hráčem měsíce dubna ve Fortuna národní lize. Co na to říkáte?
Určitě jsem rád, ale individuální ocenění nějak neřeším. Potěší to, ale hlavní jsou výkony klubu a to, že se nám podařilo postoupit.

V dubnu se vám podařilo hned pětkrát skórovat, byl to nejlepší měsíc v kariéře?
Beru to jako svůj nejlepší měsíc, už jen kvůli tomu, že je to má první sezóna v dospělém fotbale. Jsem rád, že se mi ten měsíc takto povedl a dokázal jsem dát pět branek, celkově už jich mám letos jedenáct.

Většinou operujete na místě ofenzivního záložníka, jak vám ten post vyhovuje?
Je to moje nejoblíbenější pozice. Ze začátku jsem hrál kraj zálohy, to mi však moc nesedělo, jelikož jsem tam neměl dostatek volného prostoru. Postupem času jsem se probojoval na podhroťáka, zlepšily se mé výkony a začalo mi to tam padat.

Jan Matoušek

Tým: 1.FK Příbram
Narozen: 09.05.1998
Pozice: Záložník
Předchozí působiště: Odchovanec

Pojďme ale o rok zpět, kdy jste se dostal alespoň v posledním zápase na lavičku již jistě sestupujícího klubu. Jak jste to celé prožíval?
Po sezóně v dorostu, kdy se mi dařilo a přidal jsem i nějaké ty branky, jsem doufal, že dostanu šanci dostat se alespoň na tu lavičku. Byl jsem tedy potěšen, na druhou stranu mě mrzelo, že i přes jistotu sestupu jsem se ani na chvíli nedostal na hřiště.

Jste odchovanec Příbrami, jak jste sestup svého klubu prožíval?
Mrzelo mě to. Dlouhou dobu jsme byli v první lize, a když jsem se měl další sezónu už dostat do prvního týmu, těšil jsem se, že si zahraji nejvyšší soutěž. Na druhou stranu mám radost, že jsme se hned po roce dokázali vrátit.

V letní přípravě jste dostal šanci, ale i tak jste nakonec začal sezónu jen v juniorském týmu. Jak jste to bral?
Bylo to způsobeno zraněním, kdy v posledním přípravném utkání jsem si udělal výron. První dvě kola jsem nehrál a nastoupil až proti Vlašimi, od té doby jsem se v áčku už udržel. Juniorku jsem bral jako přípravu, snažil jsem se jí pomoci, nebral jsem to tak, jakože bych neměl patřit do "A" týmu.

Příbrami se první kola příliš nepovedla. Ucítil jste, že by to mohla být vaše šance?
Takhle jsem to úplně nechtěl, ale doufal jsem, že trenér Csaplár nás mladé hráče vyzkouší a my na oplátku pomůžeme týmu k lepším výsledkům.

Sestřelil jste Varnsdorf a od té doby hrajete pravidelně. S tím musíte být spokojen...
Je to tak. Za ty první dva góly jsem byl nesmírně rád, protože to bylo v utkání, kdy jsme prohrávali 0:1 a nakonec zvítězili 3:1. V dalších zápasech jsem se sebou ale už nebyl tolik spokojen. Doufal jsem, že budu dávat další branky. Místo toho jsem je začal střílet až teď na jaře. Ale jak jste řekl, všechno začalo tím Varnsdorfem.

Sedm branek v juniorské lize, jedenáct ve Fortuna národní lize při premiérové sezóně mezi muži. Kolik vás to už stálo na zápisném?
Nějaké penízky to už stálo. (smích) Ale zase tak moc se to neprodražilo. Jelikož jsem mladý hráč, tak jsem dostal nějaké slevy.

Juniorská liga se bude rušit, jaký je váš pohled na tuto soutěž? Dala vám něco?
Osobně si myslím, že bude lepší, když se vytvoří "B" týmy. Mladým hráčům, jako jsem já, více pomůže, když nakouknou do dospělého fotbalu. Občas se ale i v Juniorské lize hraje pěkný fotbal.

Letos jste si zahrál obě soutěže. Dokážete říct, co bylo na hřišti při přechodu do Fortuna národní ligy největším problémem?
Určitě ten soubojový fotbal. Druhá liga je už dospělý fotbal, který je mnohem tvrdší a kontaktnější. Juniorka je spíše rychlostní, hraje se ve větším tempu a méně technicky než ve Fortuna národní lize.

Už máte jistotu postupu, co bylo klíčovým faktorem?
Naší nejsilnější stránkou je fakt, že se snažíme hrát kombinační fotbal s rychlým přechodem do útoku. Díky tomu se často dostáváme do šancí, i když nás občas tíží koncovka. Mohli jsme dát i o třicet branek více.

V neděli jste porazili Pardubice. Cítíte ještě motivaci poprat se o první místo?
Samozřejmě chceme skončit první. Doufáme, že Opava klopýtne, my to ve Znojmě zvládneme a budeme se radovat z prvního místa.

Tým je složený z řady velezkušených hráčů a současně mladíků. Jak je možné, že si to v kabině tak sedlo?
Trenér Csaplár nám říká synové a otcové. Je to i tím, že starší hráči se nám snaží pomoci, což je pro nás mladé nejpodstatnější. Povzbuzují nás, říkají nám, co je špatně a co jsou naše výhody. Sedlo si to hlavně v tomto.

Dokázal jste se od nich něčemu přiučit? S kým si nejvíce rozumíte?
Mi se snaží pomoci každý, ať už je to Tomáš Zápotočný, Ruda Skácel nebo teď na jaře třeba i Míra Slepička a další. Pomohlo mi to k tomu, abych nekazil tak jednoduché přihrávky a lépe se choval v osobních soubojích, kde mi radili, abych v souboji jeden na jednoho nic nevymýšlel, místo toho si to hodil a utekt. Tím využiji rychlosti, což je má nejsilnější stránka.

Jste odchovancem Příbrami, jak si to všechno užíváte?
Je to pro mě první sezóna, těší mne, že jsme, i přes ten špatný začátek, postoupili. Je to velká šance se ukázat i v první lize. Na začátku nás řada lidí odepisovala, ale po prvních třech kolech jsme si více sedli a začali vyhrávat.

Příbram vychovala spoustu dobrých fotbalistů. Čím to je?
Byli tam výborní trenéři jako Tonda Barák, Václav Černý, Petr Janota a další, z toho pak vzešli velcí hráči jako Tonda Barák mladší a Venca Černý mladší. Je to hlavně o práci trenérů.

Přesto na tamní fotbal nechodí moc lidí, nemrzí vás to?
Přiznávám, že mě to mrzí. Myslím si, že hrajeme pěkný fotbal, takže by nás mohlo přijít podpořit více lidí. Přeci jen tady sportů na nejvyšší úrovni není zase tolik. Momentálně se tady hraje prvoligový fotbal a volejbal. Bohužel na fotbal lidé moc nechodí.

V neděli ale díky mediální akci a volnému vstupu přišlo na zápas dle oficiálních čísel 3100 lidí. Bylo to jiné?
Já to takhle nedokážu posoudit, protože jsem zápas odseděl na tribuně. Z hřiště to vždy vypadá jinak.

Už víte, zda zůstanete v týmu, nebo co s vámi bude dál?
Ještě nevím a vůbec to neřeším. Soustředím se na poslední zápas, tohle přijde na řadu až později.

Vaše kariéra mezi muži teprve začíná, co je vaším fotbalovým snem?
Zahrát si nějakou chvíli ještě tady v Česku a postupně se probojovat do zahraničí. Mým oblíbeným týmem je Arsenal, tam bych se chtěl jednou podívat.

Foto: fkpribram.cz