Jak jste se vlastně dostal do České republiky? Jaké byly začátky?
Hrával jsem fotbal v Kongu, odkud pocházím. Později jsem odešel za svým otcem do Francie, kde jsem narazil na agenta, který mě dostal do Česka. Ani jsem netušil, že bych mohl v České republice hrát. Bylo mi řečeno, že pojedu na zkoušku, a ta se mi povedla. V Hlinsku to bylo fajn, hrál jsem tam krajský přebor. Následně mě hned po měsíci koupila Příbram, kde jsem toho však bohužel za "A" tým moc neodehrál. Následovaly problémy s vízem, a tak jsem tady nemohl zůstat. Až to pak zase znovu šlo, tak už byl v Příbrami jiný trenér, který mě nechtěl.
S jakými očekáváními jste vlastně do Česka přišel?
Očekával jsem, že se ve své fotbalové kariéře posunu zase o něco dopředu. Že se rozehraji a dokáži si, že mám na to hrát za nějaký lepší tým, ať už v Čechách, nebo někde v cizině. Nebylo to však jednoduché. Neznal jsem jazyk a zejména pak zima, to byla asi největší bariéra. Byla to katastrofa. Adaptace trvala nějaké dva až tři roky, teď je to už celkem v pohodě. Dokážu už mluvit česky a mohu se tedy plně soustředit na fotbal. Konečně se mi daří také na hřišti.
Joel Ngandu Kayamba
Tým: Slezský FC Opava
Narozen: 17.04.1992
Pozice: Záložník
Výška: 173 cm
Váha: 66 kg
Předchozí působiště: Hlinsko, Příbram, Pardubice
Co se vám tady u nás líbí?
Určitě musím říct jídlo, moc mi tady chutná. Užívám si i to, že v létě je tady podobně teplo jako u nás doma. Musím přiznat, že i lidé se ke mně chovají velice pěkně. Hodně lidí říká, že Češi jsou rasisti, já však žádný takový problém neměl.
A chybí vám tady něco?
Postrádám naše tradiční jídlo a svou matku. Schází mi i můj rodný jazyk.
Jaké jídlo vám chybí?
U nás máme něco podobného jako vaše knedlíky, ale je to trošičku jiné, a hlavně to jíme s omáčkou, kterou tady neseženu. Ve Francii sehnat šla, ale tady bohužel ne.
Z českých jídel vám chutná co?
Určitě svíčková.
Dostanete se občas i domů za rodinou?
Za ty čtyři roky, co jsem v Česku, jsem se domů ještě nepodíval, během nadcházející zimní přestávky mám ale v plánu se domů dostat. Já tam ani moc jezdit nechci, protože máme nebezpečnou situaci a hodně se tam střílí. Snad bude vše v pořádku a dostanu se tam.
To musí být těžké, jste se svou rodinou aspoň nějak v kontaktu?
Každý víkend si voláme přes Skype a přes WhatsApp.
Blíží se zima, už ji tady nějak zvládáte?
Nevím, jestli bude taková zima každý rok, ale mi zima prostě vadí. Často jsem pak zraněný, což se mi stalo i v Pardubicích, a je to problém. Záleží však také jak regeneruji. V Opavě máme vše k dispozici, takže věřím, že to nebude jako loni.
Ovlivňuje chladno i váš výkon na hřišti?
Je to problém, protože v zimě se mi tolik nedaří. Holt na ni nejsem zvyklý. Ale třeba to už letos bude lepší.
A co vůbec nějaké vztahy a randění?
O randění já už nemůžu mluvit, protože jsem ženatý. Mám českou ženu a dvě děti. Jsem spokojený, rozumíme si. Beru to zodpovědně.
Pojďme k fotbalu. Blahopřejeme k zisku ceny pro nejlepšího hráče měsíce října ve Fortuna národní lize. Co na ocenění říkáte?
Nečekal jsem, že takovou cenu získám, ale věděl jsem, že na to mám. Individuální ceny mě však tolik nezajímají, pro mě je důležitější pomoci Opavě do první ligy. Mohl bych ji dostávat každý měsíc, ale postup je postup. Samozřejmě jsem ale moc rád a chci poděkovat všem, kteří mi k té ceně dopomohli. Sám bych to nedokázal. Poděkovat musím také trenérovi, který mi dal příležitost stát se klíčovým hráčem.
Dal jste sedm branek v patnácti zápasech, s tím asi budete spokojen...
Je to dost, ale čekal jsem jich více, třeba deset. Nejsem však útočník, ale křídlo, takže i těch sedm gólů a nějakých pět asistencí je dost. Ještě ale máme patnáct zápasů, tak se pokusím pár gólů přidat.
Čekal jste, že se dokážete tak rychle v dresu Opavy prosadit?
Věděl jsem, že to nebude jednoduché. Opava je silné mužstvo, jsou tady zkušení a šikovní hráči. Sám jsem si ale věřil, protože vím, co umím. Než jsem do Opavy přišel, tak jsem proti ní dvakrát nastoupil a líbila se mi. Hraje se tady ofenzivní fotbal, což mi vyhovuje. Věděl jsem, že Opava je tedy pro můj další rozvoj dobrou volbou. Snad to bude takto pokračovat.
Co je vaše nejsilnější stránka?
Určitě rychlost. Afričtí hráči jsou specifičtí, hrajeme jiným stylem a ničeho se nebojíme. Mám dobrou techniku a umím procházet jeden na jednoho.
Podzim jste začali skvěle, ale začali jste ztrácet...
Máme problém s defenzívou, dáme třeba pět branek, ale dostaneme čtyři. Nemůžu říct, že bychom měli špatné obránce, to ne. My sami to nechápeme. Na trénincích obrana funguje skvěle a já sám mám problém se prosadit, ale v zápase to je úplně jiné. Sám jsem jim říkal, že když budou bránit tak, jako mne na tréninku, tak nám nikdo góla nedá. Máme dobré obránce a určitě teď na celé defenzívě zapracujeme.
Ve Vítkovicích jste odehrál většinu zápasu, tentokrát se vám ale tolik nedařilo...
Byli na mě dobře připraveni. Náš trenér, Roman Skuhravý, je ten nejlepší trenér, kterého jsem během své kariéry potkal. Snaží se mě dostávat do různých rolí tak, abychom soupeře něčím zaskočili. Tentokrát jsem hrál více do středu a do útoku, a na to nejsem tolik zvyklý. Ale nejde o to, jestli já zahraji skvěle, můžu hrát klidně i obránce, ale hlavní je, že tým vyhraje.
Fanoušci vás přezdívají "Mireček". Víte, kdo to je?
Jo, už vím. Manželka mi ukázala, kdo to je – postava z Básníků. Celkově jsem to přijal, díky fanouškům jsem tím, kdo jsem. Díky nim mě lidé poznávají na ulici, oslovují mě. Beru to jako legraci.
Popularitu u fanoušků si tak užíváte?
Ano, moc si to užívám. Někdy to však není jednoduché, lidé sledují každý můj krok. Musím však mít nohy na zemi, nesmím se z toho zbláznit, i když vím, že jsem tady hodně populární. Musím být profesionál a neudělat chybu. Musím hrát dobře a odvádět to, co se očekává, pak budou všichni spokojeni.
A jak jste zapadl do kabiny?
Když jsem přišel, tak jsem si sedl s Michalem Střížem, protože jsme tady začínali společně. Přátelím se tady tak nějak se všemi, chodíme společně na kafe či na jídlo. Nemám žádná svá tajemství, takže se ke všem chovám stejně otevřeně.
Stíháte ještě ve volném čase nějaké koníčky?
Ve volném čase už nic moc nestíhám, veškerý čas věnuji fotbalu, mé manželce a našim dětem. Maximálně si občas zahraju FIFU na Playstationu.
Jste v kontaktu s dalšími africkými hráči v Česku?
Byl jsem v kontaktu s Litsingim, ale už tady není. Dobří přátelé jsme s Bidje Manziou z Olomouce. Dále jsem byl v kontaktu i s Traorém ze Zlína, v minulosti i s Delargem a Konatém.
Mluvíte i slušně česky, jak jste se to naučil?
Naučil jsem se to sám. Jazyk pro mě byl největší problém, ale když někdo říkal například "jedu na jídlo", tak jsem si to dal do translatoru do francouzštiny a pochopil to. Postupně jsem se takto pomalu učil jednotlivé fráze a slova. Vždy jsem se tím chtěl prokousat sám.
Umíte tedy česky, francouzsky, anglicky... Ještě nějak?
Ještě lingala, což je náš místní jazyk v Kongu.
Zatím jste to dotáhl do druhé nejvyšší soutěže, co je ale takový váš fotbalový sen?
Vím, že mám na to hrát první českou ligu. Nutně neznamená, že když někdo hraje první ligu, tak je lepší než všichni ve druhé. Je to také o načasování a o tom, za jaký tým hrajete. Určitě bych si chtěl nejvyšší soutěž zahrát, ale nechci tam jít jen proto, že se tam hraje první liga. Chtěl bych do nějakého týmu, co hraje evropské poháry. Když budu hrát dobře ve druhé nejvyšší české soutěži, tak pak budu mít dveře otevřené do kvalitních klubů nejen v Česku, ale i v zahraničí. Teď chci dostat Opavu do první ligy, nechci odejít. Nabídky z ligy už jsem měl.
Slyšel jsem, že agentku vám dělala vaše manželka, je to tak?
Je to tak, měl jsem tu nejlepší agentku, všechno mi zařídila. Ale teď již mám profi agenta.
Foto: Instagram Joela Kayamby