07.11.2018 | Martin Hruzík | Trenér měsíce

Trenér měsíce Oulehla: Je třeba mít pokoru a být nohama na zemi, defenzivně zaměření nejsme

Foto: fkvarnsdorf.cz
Praha – Po letech v mládežnické kopané a na místě asistenta se David Oulehla konečně dočkal. Ve Varnsdorfu dostal plnou důvěru a jakožto hlavní trenér dostal tým ze Šluknovského výběžku do role černého koně soutěže. Čtvrté místo v tabulce na hraně baráže, ztráta tří bodů na vedoucí České Budějovice a pouhopouhých šest inkasovaných branek ve čtrnácti zápasech. Není divu, že se mladý kouč stal trenérem měsíce října ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE.

Značnou dobu jste působil jako asistent, jak jste se dostal do role hlavního trenéra?
Dlouho jsem působil u mládeže. Poté jsem dostal nabídku jít do dospělého fotbalu na Viktorku Žižkov, kde jsem měl možnost poznat několik trenérů. Od každého jsem si něco vzal a získal další zkušenosti. Prostě jsem pracoval, vzdělával se a nechal věcem volný průběh. Chci se postupně posouvat a zlepšovat se, ale všechno má svůj čas a uvidíme, jak se vše bude vyvíjet. S panem Gabrielem (ředitel FK Varnsdorf – pozn. red.) jsem byl v kontaktu od mého působení v Jablonci. Hodně jsme se potkávali na fotbalech a on mi zavolal, že se se mnou chce sejít. Bavili jsme se o fotbale a nakonec mi dal nabídku jít do Varnsdorfu. Byl jsem moc rád.

Čím si vás pan Gabriel získal?
Pan Gabriela je člověk, který fotbalem žije. Dokázal s menším klubem postoupit do 1. ligy, vychoval spoustu hráčů a trenérů pro profesionální fotbal. Je to čistý, férový člověk, kterého si velmi vážím a jsem rád, že na první takové štaci můžu mít vedle sebe tak zkušeného člověka. Pracovat s ním mě obohacuje a posouvá dál. Jeho šance si hodně vážím a nechci ho zklamat.

Jaká pro vás tato změna byla? Co bylo nejtěžší?
Mládežnický fotbal, v němž jsem působil, mě obohatil a hodně věcí jsem se naučil a mohl si je vyzkoušet. Dospělý fotbal je ale úplně jiný. Žižkov mi hodně pomohl ty věci poznat blíž a dnes mám zase další zkušenosti. Postupně se učím, že i když trénuji dlouho, tak jsem na začátku. Trenéřina je náročná práce. Všechno se rychle mění, člověk musí vhodně reagovat. Je to i o štěstí.

Nebojíte se, že budete hodně srovnáván s trenérem Frťalou, který absolvoval podobnou "varnsdorfskou" cestu?
Zdenko Frťala tady udělal kus poctivé práce, všichni ho zde mají rádi, ale nějaké srovnání s ním se ke mně nedostalo. Snažím se jít svou cestou.

Pojďme ale ještě úplně na začátek, protože fotbaloví příznivci vaše jméno teprve poznávají. Jaká byla vaše hráčská kariéra?
Začínal jsem v mládeži v Jihlavě, poté na regionální úrovni. V 17 letech jsem se začal věnovat trénování a postupně jsem se posouval dál. Dostal jsem nabídku jít trénovat do Jihlavy mládež a postupně jsem se dostával výše. Zůstal jsem zde skoro 10 let. Jihlava mi dala šanci trénovat, vychovala mě a trenérsky obohatila. Jsem za to rád a vážím si toho. Poté jsem působil v Jablonci a na Žižkově, za obě působení jsem rád, posunula mě dále.

Fotbalu se nyní věnujete naplno, čím vás tak učaroval?
K fotbalu mě přivedl táta, rodiče mě podporovali. V životě pro mě udělali, co se jen dalo. Vděčím jim za hodně, hlavně tátovi, prožíval se mnou všechny mé fotbalové kroky. Od malička mě bral na Zbrojovku Brno, zažil jsem tam obrovské návštěvy a krásnou atmosféru. Fotbal jsem měl od malička v krvi, hráli jsme ho všude. Táta mě přivedl i k trénování. Když jsem pak začal v 17 letech trénovat a věnovat se tomu, tak jsem se do toho ponořil a pohltilo mě to.

Dříve jste řekl, že celý den trávíte na stadionu. Jak vám to ovlivňuje osobní život?
Práci obětuji hodně, ale baví mě to. Mám krásné dvě děti a úžasnou partnerku, která mě podporuje. Sama hrála za Spartu, Slavii a reprezentaci, takže dobře ví, co fotbal obnáší. Jsme spolu, jak jen to jde a vážíme si společných rodinných chvil. Jezdí téměř na každé utkání po celé republice, hodně mě podporuje. Moc si toho vážím.

Podívejme se teď na podzimní výsledky, která jsou hodně nad očekávání. V čem je to kouzlo?
První věc je osoba pana Gabriela. Má to všechno v klubu srovnané, je náročný na lidi a dokáže z každého vymáčknout maximum. Je lidský a spravedlivý. Bez toho by to nešlo. Základní věci fungují, jak mají. Všechno je to o poctivém přístupu, práci a charakteru. Složili jsme mužstvo, postupně si vše sedlo a pracujeme. Základem jsou hráči, kteří pracují tak, jak mají, každý má svou roli a denně se navzájem v tréninku tlačí. Každý musí makat. Chceme charakterní, pohyblivé a pracovité kluky, co si na nic nehrají. Na soupeře se pečlivě připravujeme a mužstvo je zatím schopno to do zápasu dobře přenést. Hlavně ti zkušenější tomu dávají potřebnou nadstavbu. Pracujeme hodně s daty i videem. Kluci jdou v zápasech na hraně svých možností a zatím jsme odměněni. Vážíme si toho, protože všichni víme, že se to může rychle změnit. Máme pokoru a uvidíme, jak to půjde dál.

Díky tomu jste získal cenu pro trenéra měsíce října. Co na ni říkáte?
Na úvod chci poděkovat. Hodně si toho vážím. Ale je to ocenění, které patří hráčům – ti mají na výsledku největší zásluhu. Velké poděkování patří i mým kolegům v realizačním týmu, protože odvádějí velký kus poctivé práce, která není navenek vidět, ale je náročná a velmi cenná.

Čtrnáct zápasů, skóre 12:6, nejméně inkasovaných i vstřelených branek v soutěži. Je to cílené?
Jako trenéři musíme zhodnotit, jaké máme hráče. Kde jsou naše přednosti a nedostatky. K tomu upravujeme způsob hry. Mužstvo se skládalo a hráče jsme poznávali. Nemůžeme si vybrat hráče, na kterého si ukážeme. Náš výběr je omezený. Musíme vybrat pracovité, charakterní a pohyblivé hráče. Chceme být poctiví a dobře bránit. Chceme se prosazovat a dávat branky, ale ta soutěž je těžká a náročná. Určitě nehrajeme žádný beton a nestojíme na své polovině. Myslím, že náš projev je fotbalový. Někteří soupeři nás přitlačili, někde jsme byli lepší my, to je ve fotbale normální. Takže výsledky, kdy jsme moc branek nevstřelili, určitě nejsou záměrem.

Novináři vaše jméno spojují s Fanklubem defenzivního fotbalu, nevadí vám to?
Snažíme se o rozehrávku, kombinační fotbal s pohybem, náběhy, aktivitou. V obrané fázi napadáme vysoko, jsme aktivní, snažíme se o rychlý přechod po zisku míče. Někdy to jde lépe a někdy hůře. Ale rozhodně náš tým necítím jako defenzivní, ani já to tak v krvi nemám. Snažíme se, abychom byli organizování v každé části hry a aby každý přesně věděl, co má dělat. Ale v soutěži jsou kluby, které mají o hodně větší rozpočet a hráče se zkušenostmi, kvalitnější kádr a více možností. My se musíme více přizpůsobit a reagovat na soupeře. Uvidíme časem, kam se posuneme a jak se budeme jako tým posouvat dál. Ale defenzivně zaměření určitě nejsme, momentálně tomu nahrává spíše to skóre.

Jakým herním stylem byste se vy osobně rád prezentoval?
Mám v krvi útočný fotbal. Aktivní pohyb, rychlá práce s míčem, rychlá kombinace, rychlé přepínání, hra do kolma a agresivní dohrávání v pokutovém území. Vysoké napadání, agresivita s rychlým přechodem do útoku. Další věcí je individuální posun hráče, to je také důležité, pak roste celý tým.

Po čtrnácti kolech jste na hraně baráže o postup, musíte hodně klidnit euforii?
My tohle neřešíme. V kabině se o tom nebavíme. Není to téma. Máme před sebou hodně kol, uvidíme, jak se bude vše vyvíjet. Každé utkání je velmi těžké. Vždy máme týdenní cyklus, připravíme se na soupeře, pak si to vyhodnotíme. Mužstvu pustíme věci, co se nám povedlo a co chceme jinak. A tak pořad dokola. Je dobré, že můžeme hrát zápasy bez nepříjemného tlaku na výsledek, to nám v jarní části může pomoci. Pod tlakem se hraje špatně.

Varnsdorf si už jedním zklamáním z neuskutečněného postupu prošel a následně bojoval o záchranu. Nepanuje obava, že by se to mohlo opět stát?
Teď se nám podařily nějaké výsledky a jsme za ně rádi. Máme ještě dva zápasy, uvidíme, jak se nám je podaří zvládnout. V jarní části to bude již úplně jiná soutěž a navázat na tyto výsledky bude těžké. My budeme dál systematicky pracovat a uvidíme, jak se to podaří. Ve fotbale je to vrtkavé, teď se daří, ale rázem může být vše jinak. Je potřeba mít pořád pokoru a být nohama na zemi. Kluci v kabině to dobře vědí, hlavně ti zkušenější to táhnou nahoru. Jsem za ně rád, můžeme se o ně opřít.

V příštím utkání vás čeká lídr z Českých Budějovic. Už víte, na co se připravit?
Budějovice mají velmi kvalitní kádr, který v létě hodně okysličili. Mají řadu zkušených hráčů, hrají dobrý fotbal. Soupeře máme zmapovaného a určitě budeme připravení. Uvidíme, jak se s lídrem soutěže poměříme. Hlavně doufáme, že přijde co nejvíce diváku, hodně nás doma podporují.

Minulý měsíc pan Frťala prohlásil, že ve Varnsdorfu je fotbalové prostředí odlišné než jinde. Také to tak vnímáte?
Prošel jsem Jihlavou, Jabloncem, Žižkovem. Nyní jsem tady a nikde jsem neměl problém. Všude je to o lidech, co kluby řídí. Ve Varnsdorfu je to dané osobou pana Gabriela. Je to srdce klubu, které to táhne nahoru a ovlivňuje pozitivně lidi okolo sebe.

Jaký je váš trenérský sen?
Teď si přeji odvádět dobrou práci pro Varnsdorf a nezklamat pana Gabriela a místní lidi. Pořád se posouvat postupně dál. Chci se učit, nabírat zkušenosti a postupně se zlepšovat. Posunout některé hráče do první ligy. Všechno další ukáže až čas.