Prostějov jste dokázali porazit poměrem 2:1. Co o vaší výhře rozhodlo?
Bylo to podle mě zasloužené vítězství, i když Prostějov je nepříjemným a tvrdým soupeřem. Myslím si, že ve hře jsme měli spoustu brankových příležitostí sehrát zápas ve větším klidu, to mě trochu mrzí. Nejsme nejmladší z mužstev a zkušenostmi disponujeme, i proto bychom si měli poradit a dohrát utkání ve větším klidu a ne čekat do posledních chvil. Rozhodujícím momentem byla červená karta, která nám pomohla, že se Prostějov nemohl dostat do velkého tlaku. Po pravdě, jak jsem byl v transu, ani jsem červenou kartu nejprve nezaregistroval, s někým jsem si něco vyprávěl.
Před přestávkou jste obdrželi vyrovnávací branku. Co jste si v kabině řekli?
Vyrovnání nás srazilo. Prostějov dal gól z ničeho, byla to pro nás rána. O poločase jsme si řekli, že pokračujeme ve své hře a příležitosti, které jsme neproměnili, napravíme. Že přijdou další šance a musíme se soustředit na to, abychom se prosadili. Bylo otázkou času, kdy gól vstřelíme, ale naopak jsme mohli i druhý dostat a vyrovnaný stav byl nepříjemný a na vážkách. Odskočit soupeři jsme chtěli co nejdříve.
V soutěžní tabulce jste se přiblížili kvůli zaváhání soupeřů na dosah barážových příček…
Když chceme hrát nahoře a pokusit se o baráž, je to super. Nyní musíme urvat i z druhého domácího zápasu se Znojmem plný bodový zisk, ale nebude to nic jednoduchého. Znojmo má nevyzpytatelné výsledky, ale nám doma povinnost velí vyhrát.
Pokud bychom se ohlédli za vaším posledním venkovním duelem, v Brně jste dohrávali v deseti. Byli jste nakonec se ziskem jednoho bodu spokojení?
Pro nás to bylo malé vítězství. Nehráli jsme na Zbrojovce dobře, bojovali jsme, byli obětaví ve vlastním vápně, ale jinak nehráli fotbal, který jsme chtěli. Měli jsme i štěstí, že jsme přečkali některé centry.
Kromě Daniela Procházky na Žižkově se zatím za Armu prosadili na jaře výhradně stopeři. Co na to útočníci?
V týdnu než jsem dal góly já, se zrovna říkalo, že jako stopeři nejsme produktivní. Podařilo se mi to vyvrátit v Třinci a shodou náhod v týdnu říkali to stejné Vojtěchu Brakovi, který se také dvakrát trefil. Musíme to příště říct někomu jinému, aby se prosadil.
