Původem jste ze Slovenska, odkud jste se přesunul před sedmi lety do dalekého Ústí. Jak se to stalo?
Na Slovensku jsem měl agenta, který přišel za mnou a dalšími, že by chtěl, ať sehrajeme v Česku modelový zápas. Přišli se na nás podívat manažeři různých klubů a jeden z nich přišel za mnou a řekl, že se mu líbí, jak ve svém věku chytám. Znal se s panem Pelcem, tak mu hned volal a domluvil mi zkoušku. Trenér si mě v týmu nechal tři týdny a pak řekl, ať zůstanu. Podepsal jsem, chodil po hostováních a teď chytám za A-tým.
Přeci jen ale přesunout se v osmnácti letech z Nitry takovou dálku...
Táta hrál taky fotbal, takže věděl, jaké to je. Nelíbilo se to spíše mámě, protože jsem v té době ještě studoval. Avšak stál jsem o to a přemluvili jsme ji, byť dokončit zbývající půlrok ve škole bylo podmínkou. Každý týden jsem tak jezdil do školy na Slovensko, udělal jsem potřebné zkoušky a nakonec i odmaturoval. Bylo to těžké, ale nějak jsme to zvládli.
Už před třemi lety jste ve druhé nejvyšší soutěži odchytal dvacítku zápasů, leč pak jste z toho vypadl. Co se stalo?
Většinou jsem byl v roli dvojky a kryl záda zkušenějším gólmanům, pak jsme byli i vyrovnaní, ale přednost dostával jiný brankář. Ten se pak ovšem zranil, já začal chytat a dařilo se mi, takže jsem už mezi tyčemi zůstal. Poté ovšem chtěli trenéři pomoci týmu a přivedli Jiřího Lindra, kterému jsem opět kryl záda. Ovšem v zimě jsem se ukázal v přípravě a na jaře jsem dostal přednost. Od té doby trenéři usoudili, že není potřeba staršího gólmana, že jsem již vyzrál natolik, abych se posunul na pozici jedničky.
Bylo těžké se srovnat s pozici dvojky poté, co jste odchytal dvacet zápasů?
V té době mi bylo těsně přes dvacet, tak jsem si říkal, že jsem ještě mladý a kariéru mám před sebou. Naopak jsem měl možnost se od zkušenějších brankářů něco přiučit. Nikdy jsem se na nikoho nezlobil a čekal na svou šanci.
Ta přišla na jaře, kdy jste se čistými konty podílel na vzestupu Ústí tabulkou...
Byl tady ještě Jirka Lindr, ovšem v přípravě toho vinou zranění moc neodchytal. Mi se dařilo a trenérům jsem ukázal, že je na mě spolehnutí. Před sezónou za mnou pak přišel pan Křeček s tím, že mi dávají důvěru a mám se ukázat. Chytil jsem šanci za pačesy, v Třinci jsme vyhráli a pak už to šlo. Pozici jsem si udržel, klukům pomohl a oni zase mě.
Psalo se, že jste týmu hodně pomohl. Řešil jste v létě nějaké nabídky?
Neřešil. Ale za tím účelem jsem teď podepsal smlouvu s agenturou pana Nehody. Nemusím se tak o nic starat, vše vyřídí za mě a já se můžu soustředit na fotbal. Když něco přijde, tak to bude řešit a pokud to bude zajímavé, tak mi dá vědět. Nijak se tím nezatěžuji, teď jsem v Ústí a soustředím se jen na to.
V říjnu jste obdržel jedinou branku a získal cenu pro hráče měsíce. Gratulujeme. Co na tento úspěch říkáte?
Anketu jsem moc nesledoval, jen vím, že většinou tam byli hráči, kteří dali hodně gólů nebo hráli výborně. Byl jsem si vědom těch tří kont, ale více jsem se soustředil dostat se na první příčku v této statistice v rámci celé FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY. Pak si mě někdo snáz všimne. Že bych mohl dostat cenu pro nejlepšího hráče jsem fakt netušil, ale jsem za to moc rád a vážím si toho. Je to ale zásluha celého týmu, kluci skvěle bránili.
Vychytaných nul máte šest a jste na sdílené první příčce. Jste i s tímto spokojen?
Spokojený jsem, ale mohlo to být lepší. Mohlo jich být více, například v Líšni jsme dostali takový blbý gól. Důležitější jsou však výhry, tři body jsou hlavní.
V polovině soutěže vám patří šesté místo, jste spokojeni?
Úplně nejsme. Měli jsme zápasy, které jsme měli vyhrát a mohli jsme být výše. Sezóna je teprve v polovině, zbývá patnáct kol. Uvidíme, kam až to dotáhneme.
Na jaře se mluvilo o boji o baráž, jaké máte cíle letos?
Určitě bychom rádi potvrdili loňské umístění a rádi bychom se přiblížili baráži. Zatím se nám to úplně nedaří, ale snad alespoň dosáhneme na metu, kterou jsme si před podzimem dali.
Je vám pětadvacet, chytáte pravidelně FORTUNA:NÁRODNÍ LIGU a patříte k oporám. Kam byste to rád dotáhl?
Moc rád bych se dostal do nejvyšší soutěže tady v Česku, poněvadž ji považuji za velmi kvalitní. Ovšem rád bych zkusil i zahraničí, například Německo či Anglie, to jsou nejlepší soutěže na světě. K tomu mám však ještě pár let, teď se soustředím na Ústí.
Ještě se nemůžu nezeptat, mluvíme spolu plynule česky, to není pro Slováky úplně typické...
Jsem schopný v pohodě přepnout jazyk, v Čechách je však jednodušší mluvit česky. Když jsem tady přišel a mluvil slovensky, tak někteří se na mě dívali, jako bych mluvil maďarsky. (smích)