„Dělal jsem rozhovor s novináři a po skončení jsem vyběhl ze stadionu, aby na mě táta nečekal dlouho. Předtím jsem si odložil tašku na zem a následně na to zapomněl. Když jsme jeli a hráli v autobuse karty, přišel za námi trenér, jestli někdo nenechal ve vchodu tašku. Naštěstí byl na utkání přítomen táta, který má v Ústí nad Labem bratrance a šli se spolu na zápas podívat, jinak bych neměl v čem další zápas hrát. Štěstí bylo, že po utkání nejel ihned do Prahy, ale chtěl se ještě zdržet a popovídat. My měli původně první plánovanou zastávku na pití nebo něco dobrého až za Prahou, protože jsme měli v Ústí nad Labem objednané pizzy. Tím, že se stala tato nepříjemnost, rozhodl trenér o tom, že pauzu uděláme na první čerpací stanici od nájezdu na dálnici, to jest v Siřejovicích u Lovosic, a počkáme na tašku,“ líčil příběh Jiří Valenta, jenž něco podobného zažil v kariéře poprvé.
„V kariéře si na něco podobného nevzpomínám, pouze mi jednou byly odcizeny kopačky. Byl jsem myšlenkami po utkání jinde, naštěstí to mělo "happy end". Táta bydlí v Praze a občas za mnou na zápasy v okolí jede. Fotbal ho baví a fandí mi,“ dodal třinecký záložník, který má na kontě v letošním ročníku pět gólů, přičemž svěřencům Svatopluka Habance zbývá odehrát šest kol.
„Nevědělo se do poslední chvíle, jestli budeme hrát, nebo ne. Trénovali jsme v šesticích třikrát na hodinu a bylo záživné a zároveň hezké, že po třech trénincích jsme sedli na osm hodin do autobusu, dali si fotbálek a jeli osm hodin zpět. Realizační tým tréninky tomu uzpůsobil, za získaný bod jsme rádi,“ podělil se o poslední okamžiky před návratem na trávník odchovanec pražské Slavie, jenž toužil na severu Čech po vítězství.
„Utkání bych si více užil, když bychom z Ústí nad Labem odvezli tři body. To jsme i mohli, ale vzhledem k tomu, že domácí si také vytvořili šance, je remíza spravedlivá. Mrzí mě, že dostáváme góly z dálky do šibenice a penalty, to jsem nezažil,“ mrzelo bývalého českého mládežnického reprezentanta, kterého stejně jako celý tým postihla v minulých dnech karanténa.
„Téměř devět dní jsme nemohli nic a museli být zavření doma. První tréninky po volnu mi připadaly jako v přípravě, byly náročné. Den před zápasem jsme v 8 hodin ráno šli na testy a nebylo jisté, zda odcestujeme. Ve 22:30 hodin jsme se dozvěděli, že na zápas jet můžeme,“ nechal se slyšet rodák z Prahy, jenž pomýšlel na hattrick.
„Na hattrick jsem pomýšlel, v dospělém fotbale jsem se nikdy třikrát za utkání neprosadil. V hlavě jsem to měl, a tak budu muset opět počkat na jindy. Dokonce jsem tlačil i na rozhodčího, ať nařídí penaltu, protože Arma ji kopala po podobném souboji, jako byl před druhou bránou,“ přiznal někdejší hráč Jablonce, Slovácka, Viktorie Žižkov či Mladé Boleslavi.
„My starší a zkušenější hráči jsme cítili, že domácí odpadávají a že musíme výsledek otočit. Bylo znát, že sil máme více, i když nás potkala karanténa. Fyzicky jsme utkání zvládli skvěle, i když jsme si trochu dělali srandu z toho, že hrajeme více zápasů než borci v NHL. Nevím, jak to zvládneme, ale říká se, že je lepší hrát než trénovat. Musí se nám vyhýbat zranění, fyzicky jsme natrénování, nyní vydechneme, zregenerujeme. Nebudeme si hrát na chudinky, že máme hodně zápasů, jdeme do toho naplno a chceme získat co nejvíce bodů. Na soutěžní tabulku zatím nehledíme, máme o tři odehraná utkání méně,“ uzavřel Jiří Valenta.
