16.12.2020 | Martin Hruzík | Hráč měsíce

Hráč měsíce Prekop: Střed ligy není pro mě, potřebuji cítit tlak a hrát o postup

Foto: fchk.cz
Praha – Když se poprvé dozvěděl o zájmu Hradce Králové, nepřikládal mu větší váhu. Jenže jedna schůzka se sportovním ředitelem vše změnila a přivedla Erika Prekopa do České republiky. Byť to v první sezóně nebylo úplně ono, v listopadu se slovenský útočník rozstřílel a získal cenu Hráče měsíce. I jeho zásluhou přezimují Votroci na čele FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY.

Jste odchovanec Trenčína, ale před rokem a půl jste se přesunul do Čech. Proč?
Měl jsem vnitřní pocit, že už je čas udělat změnu a jít do klubu, který má skutečné ambice a nechce být někde ve středu tabulky, či jen bojovat o záchranu, jako to bylo v Petržalce. Tam nám na rovinu řekli, že není cílem postoupit. Měl jsem tam však dobrou sezónu, vstřelil jsem nějakých dvanáct branek. Po jejím konci jsme si sedli s mým manažerem a řešili co dál. Byly tam nabídky z první slovenské ligy, Polska i České republiky. Zájmu Hradce jsem nepřikládal nějakou velkou váhu, upřímně to nebyl tým, kde jsem v tu chvíli chtěl hned jít. Později se mi však ozvali sportovní ředitel Sabou a trenér Frťala s nabídkou schůzky. Potkali jsme se v Brně a díky jejich vizím a přístupu jsem si na konci řekl, že chci jít do Hradce a hotovo. Vždy dávám na svůj pocit a ten tehdy naprosto zvítězil.

Na východě Čech jste již rok a půl. Nic vám nechybí?
Nic mi nechybí, jsem tam velmi spokojený. I město je krásné.

O návratu na Slovensko jste tedy za tu dobu neuvažoval?
Vůbec ne. Jestli tam byly nějaké nabídky, to by věděl můj manažer. Ale pokud něco není vyloženě reálné a zajímavé, tak o tom ani nechci vědět, protože to spíše motá hlavu.

V listopadu jste dal čtyři branky a stal se Hráčem měsíce FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY. Co na to říkáte?
Mockrát za ocenění děkuji. Je to zásluha celého týmu, kterému za to musím jen poděkovat. Ty góly mi pomohly k sebevědomí, takže jsem alespoň dokázal hodit za hlavu ten první ne úplně povedený rok v Hradci. Konečně se cítím dobře, za což jsem moc rád. Když to vezmu týmově, tak jsme celou dobu šlapali jak hodinky, jen je škoda těch zaváhání z konce podzimu. Tomu se bohužel nevyhne snad žádný celek. Hráli jsme dost zápasů a podepsala se na nás únava a absence Pavla Dvořáka, Jakuba Rady a dalších. Kdo naše zápasy sledoval, tak si musel všimnout, že v posledních kolech to už nebylo úplně o fotbale, leč byl to spíše boj, který jsme se snažili zvládnout co nejlépe. Teď musíme zregenerovat a připravit se na jaro.

Loni po příchodu jste v srpnu chytil střeleckou formu, ovšem na další branku jste pak čekal hodně dlouho. Co dělat, aby se to nestalo znovu?
(smích) Kéž bych věděl. V minulé sezóně jsem měl zdravotní problémy se zády, lýtkovou kostí, po tréninku i s kolenem. Dalo se s tím hrát, ale nebyl jsem úplně stoprocentní. I proto jsem se tak trápil. Ani jako tým jsme nehráli tak dobře a určitě jsme si nevytvářeli tolik gólových příležitostí jako nyní. Bylo to náročné, ovšem musel jsem stále doufat, že to přijde a prolomím to.

Závěrečné tři duely bez vítězství vás sice díky horší formě konkurentů nestály první příčku, ale místo náskoku se na vás dotáhl střed tabulky. Jste s podzimem spokojeni?
Kdyby nám někdo před začátkem sezóny řekl, že budeme první s náskokem dvou bodů, tak bychom to brali všemi deseti. Teď ale úplně spokojeni být nemůžeme, poněvadž dobře víme, že bodový polštář na čele jsme mohli mít větší, jelikož Líšeň, Ústí i Žižkov zaváhali. Do jara bychom tak šli s klidnější hlavou. Na druhou stranu jsme bodů mohli mít i méně, protože řadu zápasů jsme otáčeli až na poslední chvíli a strhli jsme je spíše bojovností než fotbalovým výkonem. Musíme být pokorní a brát, co máme.

Zmiňoval jste, že jste chtěl hrát za ambiciózní klub. Jak vám vyhovuje velký tlak na postup v Hradci Králové?
Naprosto vyhovuje. Mám rád výzvy a ambice, což Hradec bezpochyby splňuje. Již si nedokážu představit hrát za tým ve středu tabulky. Tlak mi osobně tedy vyhovuje, ale realizační tým i vedení se jej snaží zmírňovat, aby ho nebylo příliš, byť se připravujeme na to, že se teprve bude stupňovat. Všichni si uvědomujeme, o co hrajeme. Na ligu se v Hradci čeká již dlouho.

Trenér Frťala často mění formaci, jednou se hraje na tři ofenzivní hráče, podruhé na jednoho hroťáka. Jak změny zvládáte?
Já osobně nad tím nějak zvlášť nepřemýšlím, je to věc trenérů, kteří ví, jak to poskládat nejlépe. Kdyby věděli, že na změnu systému bude mužstvo špatně reagovat, tak by ji zkrátka nedělali. Na každého soupeře se snažíme všichni připravit co nejlépe. Jako hráč nepřemýšlím, proč jsem na jakou pozici postavený. Byť třeba není má ideální, na hřišti udělám své maximum.

A kde vám to sedí nejvíce?
Nejvíce mi vyhovuje pozice hrotového útočníka. Tam jsem začal hrát již v Trenčíně a když se podívám na svoji hru, tak ten post je pro mě osobně ideální.

Na tomto postu svádíte boj s Vašulínem. Je to těžká konkurence?
To je. Vašul je dobrý fyzicky zdatný útočník. Obecně v Hradci máme široký kádr, na každý post dva nebo tři hráče a někdy se kluci nedostanou ani na střídačku. Konkurence nás však posouvá dál.

Je vám třiadvacet. Kam byste to ve fotbale jednou rád dotáhl?
Svůj sen si nechám pro sebe, ale momentálně chci postoupit s Hradcem Králové a usadit se v první lize. Jednou bych si rád zahrál v jedné z nejlepších lig na světě.

Čekají nás Vánoce, jak se na ně těšíte?
Velmi. Kvůli zavřeným hranicím to bylo někdy i psychicky náročné. Dlouho jsem nebyl s rodinou a přáteli, takže teď jsem konečně doma. Těším se i na příští týden, Vánoce mám rád.

Už máte všechny dárky, nebo vás ještě čeká shon?
Nemám skoro žádné. Již tři roky si říkám, jak je koupím v předstihu, leč vždy je sháním 23. večer nebo 24. ráno. Letos se u nás budou zavírat obchody 21. prosince, takže ten den ráno asi vyrazím na velký nákup.