Na jaře jste vyhráli čtyři z pěti zápasů, s úvodem asi budete spokojen...
Vidíte, a když jsem se o ceně dozvěděl, tak jsme následně prohráli doma s Vlašimí 3:5. Tak jsem si říkal, že se to asi hned opakovat nebude. Začali jsme dobře, dvě vítězství venku, leč následně jsme nezvládli první jarní domácí duel. Z určitého důvodu jsme lepší venku než doma. S Duklou jsme udělali pár věcí jinak a podařilo se nám vyhrát. Byl bych moc rád, kdyby to byl začátek nového období, kdy budeme doma vítězit.
Jaký je důvod, že se doma nedaří tak jako venku?
Hráči mají v hlavách, někde vzadu v podvědomí, to, že hrajeme doma a měli bychom vyhrát. Občas nás to svazuje a někdy jsme zbytečně nervózní a hektičtí. Je ale fakt, že s Vlašimí mi naopak přišlo, že jsme byli až moc uvolnění a nechali si dát pět branek. Hráli jsme, jako by se nemohlo nic stát, ovšem ono se stalo.
Vytváří nějaký tlak fakt, že hrajete na špici?
Já myslím, že vůbec. K hráčům nejdou žádné impulzy, že bychom museli vyhrát a podobně. Máme to postaveno pořád stejně – chceme předvádět dobré výkony. To je pro nás důležité. Jde však o mé myšlenky, hráči to samozřejmě mohou mít podvědomě trošku jinak. Někdo i říkal, že kdybychom tehdy vyhráli, mohli jsme alespoň chvílí být na prvním místě. Jak jsem však říkal, já tohle prostě neřeším.
Když se podívá člověk na vaši sestavu, tak vidí vzadu velkou zkušenost a směrem dopředu dravé mládí okolo Koudelky. Je to tak schválně?
Prostějov měl dlouhodobě tým postavený ze zkušených hráčů, díky čemuž se mu podařilo postoupit a zapracovat do FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY. Od mého příchodu je iniciativa vedení kádr obměňovat, protože ať chceme, nebo ne, i hráči stárnou a nebudou tady donekonečna. Pořád jsme na začátku nové éry, kdy chceme pracovat s mladými hráči s potenciálem, kteří se přes nás třeba budou chtít posunout do FORTUNA:LIGY. Určitě ale nejsme naivní, že bychom sázeli jen na mládí. Tvoříme zkušenou osu z hráčů, jakými jako Martin Sus a Honza Koudelka, kteří si již zkusili i nejvyšší soutěž. Kolem nich mohou mladí hráči růst mnohem rychleji.
Na jaře dáváte hodně branek. Je to styl hry, kterým byste se chtěli prezentovat?
Je to tak. Chceme hrát fotbal, který se bude líbit, a k tomu patří střelecké příležitosti, šance a hlavně góly. Já jsem rád, že to tak kluci vnímají a vidí, že když do fotbalu vloží vůli a energii, tak se jim to později vrátí třeba i v podobě větší produktivity.
Po dvou jarních výhrách opustil branku Michal Bárta. Proč tomu tak bylo?
Michal Bárta přišel v zimě, kdy se již profesionálnímu fotbalu nevěnoval. Nám odešel na Slovensko Bréda, a tak jsme hledali někoho zkušeného, kdo bude krýt záda Filipu Muchovi. Takto to bylo od začátku nastaveno. Jenže do toho vstoupil Covid, Filip Mucha před prvním mistrákem onemocněl, a tak musel naskočit Bartič. Tým v obou duelech podržel, zejména pak na Žižkově, kde byl oporou. Tím, že Filip přišel o místo vinou nemoci, jsme jej vrátili zpět do sestavy a paradoxně dostal pět branek s Vlašimí. My mu však i nadále věříme a s oběma brankáři pracujeme tak, aby byli dobře nachystaní. Navíc se oba snaží si navzájem pomoci a dobře připravit toho druhého, i když zrovna sami nechytají.
Zmínil jste Covid. Jak vás pandemie ještě teď po roce omezuje?
Nenazval bych to omezováním. Můžeme trénovat a hrát zápasy, takže v tomto je to v pořádku. Byť jsou tam určité zásahy, jako například pravidelné testování. Pořád nabádám hráče, aby byli opatrní vůči sobě i týmu, aby se snažili tzv. izolovat od okolí. Musím zaklepat na dřevo, že zatím se nám to v klubu nějak nerozjelo, vždy onemocněl maximálně jednotlivec. Zatím se tedy držíme. Určitě jsou odvětví, které ta aktuální situace ovlivňuje mnohem více.
Jak moc profesionální kluby ovlivňuje, že se nehrají amatérské soutěže? Na skautování a přestupy to asi ideální nebude.
Soutěže se nehrají, takže nějaké informace sice máme z dřívějška, ale nevíme, v jakém stavu jsou nyní. Občas se k nám sice nějaká ta informace dostane, ale vše se odkládá až do doby, kdy se nižší soutěže znovu rozjedou.
Bavili jsme se již o tlaku. Vy jste si jej zažil v Brně, kde byl enormní a hodně se toho o vás i napsalo. Jak byste to srovnal se současnou situací?
Nechci, aby to znělo nějak povrchně, leč já svou práci v Brně vnímal stejně jako tady. Dávám do ní vždy veškerou svou energii. Ve Zbrojovce to bylo jasně nastavené, měli jsme zkušené hráče a museli jsme hrát a postup a postoupit. To jsme všichni věděli od začátku. První rok se nám to vcelku podařilo, dostali jsme se do baráže, kterou jsme však s Příbramí nezvládli. Byť jsme měli druhý rok výborné předpoklady, rozjezd nám nevyšel dle představ. I když jsme se snažili tým nastartovat, tak se to nepodařilo a skončilo to mým odvoláním. Na druhou stranu jsem byl rád, že tým dostal impulz, rozjel se, suverénně projel soutěží a nakonec i postoupil. Třebaže to nebylo z prvního místa.
Pořád si dokážete představit nějaký velký comeback?
Troufám si říct, že kdybych měl nabídku trénovat znovu Zbrojovku, tak bych nad tím určitě přemýšlel. Samozřejmě záleží, co v té době budu dělat a kde budu. Ten konec jsem nebral nějak špatně, majitel se rozhodl udělat změnu, tak to prostě je. Patří to k fotbalu.
Je rozdíl být na špici soutěže s Brnem, Hradcem a třeba Prostějovem. Cítíte po dobrých výsledcích zájem o vaše služby odjinud?
V létě jsem měl nabídku z prvoligového klubu, ale byli jsme s vedením Prostějova domluveni na prodloužení smlouvy, takže jsem zůstal. S panem Jurou však máme gentlemanskou dohodu, že v případě zajímavé nabídky z nejvyšší soutěže si společně sedneme a řekneme, co dál.
Stále jste poměrně mladým koučem. Jaký je váš trenérský sen?
Určitě bych se rád dostal do FORTUNA:LIGY a odkoučoval co nejvíce zápasů v nejvyšší soutěži. Zahraničí je sice lákadlo, ale určitě chci jít postupnými krůčky. Když vidím některé kouče, co mají v lize stovky zápasů, tak v ten moment si říkám, že jednou bych chtěl bych taky na takové úrovni a mít tolik zkušeností.