13.05.2021 | Martin Hruzík | Hráč měsíce

Hráč měsíce Vašulín: Ligu už si snad zahrajeme před plným stadionem

Foto: fchk.cz
Praha – Postupný fotbalový vzestup zažívá útočník Daniel Vašulín. Ten nejprve pomohl k posunu do FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY Chrudimi, o dva roky později zase slaví postup do nejvyšší soutěže v dresu Hradce Králové. Na vysněný zisk titulu ve FORTUNA:LIZE si ještě bude muset počkat, přesto se už nyní dočkal své premiérové individuální ceny v životě – stal se Hráčem dubna. "Je to mé vůbec první individuální ocenění v kariéře, nikdy jsem žádné nedostal ani jako dítě coby nejlepší střelec turnaje a podobně," libuje si dvaadvacetiletý střelec, jenž se minulý měsíc prosadil hned šestkrát.

Po příchodu z Chrudimi jste dostal šanci v základní sestavě, ve druhém kole v Jihlavě dal gól a následně se zranil. To byl asi náročný začátek nového angažmá, že?
Bylo to pro mě těžké. Odehrál jsem dva zápasy, cítil jsem se dobře, ale v reprezentační pauze na tréninku jsem špatně šlápnul a přetrhal si vazy v kotníku. Bylo to pro mě zdrcující. Už předtím jsem měl s těmi vazy problémy, leč tentokrát to již nebyl jen výron. Vypadalo to, že na podzim si už nezahraji, jenže pak díky pandemii přišla pauza a vše se dohrávalo později. Nakonec jsem tak namísto celého podzimu přišel jen o nějakých sedm zápasů. Měl jsem tak dost času dostat se zpět do stoprocentní formy a připsat ještě nějaký ten start před pauzou.

Bylo těžké vrátit se v nabité konkurenci zpět do základní sestavy?
Samozřejmě. Když jsem šel do Hradce, věděl jsem, že mě čeká silná konkurence, a to pak ještě přišel Pavel Dvořák. Byl jsem rád, že jsem ze začátku dostal šanci. Zranění bylo komplikací. Při návratu po zranění jsem však komunikoval s trenérem a cítil jsem jeho podporu. Bylo to tedy těžké, ale zaplaťpánbůh se to podařilo.

Hradci Králové se navíc v době vašeho návratu zpět tolik nedařilo. Pomohlo vám to?
Je to tak. Když se vyhrává, sestava se málokdy mění, což se ukázalo v posledních deseti zápasech, které jsme vyhráli takříkajíc v jedné sestavě.

Po první části soutěže před únorovou pauzou jste byli na čele tabulky, ostatní favoriti jako Dukla a Žižkov ztráceli. Cítili jste zvýšený tlak na postup?
Již před sezónou jsme si jasně řekli, že cílem je postup. Někteří lidé nám nevěřili, zvlášť poté, co jsme prohráli s Líšní v prvním jarním kole. Soupeř si pak jel svou pohádku, což bylo patrné všude na sociálních sítích. Ale pak jsme ukázali svou sílu a postup si uhráli, za což jsem moc rád.

Když mluvíte o první jarní prohře, asi se čekalo, že spíše trošku znervózníte. Ovšem opak byl pravdou...
S klukama jsme si v kabině sedli a vše si vyříkali. Pak přišla další rána v podobě karantény po covidu. Nakonec se promořil celý tým, což nakonec možná byla i výhoda, protože nám odpadl strašák dalších týdnů v podobě případného pozitivního testu. To bylo určitě velké plus.

Nakonec slavíte postup tři kola před koncem. V čem byla vaše největší síla?
Určitě v celém týmu. Ta parta, co se nyní sešla v kabině, je výborná. Skvěle jsme si sedli, každý má v týmu svou roli. Na hřišti se pak objevila parta s obrovským sebevědomím. Na trávník jsme vcházeli s tím, že získáme všechny tři body. Alespoň já jsem to tak měl. Kamkoliv jsme přijeli, tak po pěti minutách jsem věděl, že to zvládneme.

V sobotu jste získali kýžený postup. Jak jste ho oslavil?
Nejprve s pár diváky, co už konečně mohli přijít na stadion a pak, jelikož je všechno zavřené, tak společně s klukama v kabině, což je taky důležité.

Jaké bylo po několika týdnech slyšet na tribuně fanoušky?
Bylo to hezké. I když se člověk dívá na fotbal třeba jen v televizi, tak bez fanoušků to zkrátka není ono. Slyšet jde jen každá nadávka hráče či pokyn trenéra. Pro nás hráče je to navíc takové demotivující, byť na FORTUNA:NÁRODNÍ LIGU nechodí zase tolik lidí. I těch pár fanoušků je velkou vzpruhou, a tak jsme rádi, že jsme postup nemuseli slavit sami. Věřím, že se bude pokračovat v rozvolňování a když už budeme hrát tu ligu, tak bude chodit plný stadion.

K tomu všemu jste za své výkony získal cenu Hráče měsíce dubna, k čemuž vám gratulujeme. Je vaše první, co na ni říkáte?
Mockrát děkuji. Pro mne je to vůbec první individuální ocenění v kariéře. Nikdy jsem žádné nedostal ani jako dítě coby nejlepší střelec turnaje a podobně. Moc si toho vážím, ale vím, že je to práce celého týmu. Soupeře jsme přehrávali a následně dávali hodně gólů, z čehož jsem jako útočník těžil právě já.

Už během jara se vyrojily spekulace o odchodu trenéra Frťaly. Doléhalo to nějak na tým, nebo jste to řešili až ve chvíli, kdy vám to v kabině oznámil?
Vůbec jsme to nevnímali. Popravdě to ani nikdo z nás hráčů nevěděl. Dozvěděli jsme se to až minulý týden. Věděli jsme, že trenérovi končí smlouva, ale věřili jsme, že po tak úspěšné sezóně s námi bude pokračovat i v lize. Situace je však taková, jaká je, a všichni chápeme, že rodina je na prvním místě.

A co vy osobně? Cítíte zájem odjinud, nebo se těšíte na ligu v Hradci Králové?
Teprve v zimě na mě Hradec uplatnil opci, a navíc neskončila sezóna, takže nic takového neřeším. Přišel jsem tady s tím, že chci hrát FORTUNA:LIGU, a jsem rád, že se to podařilo tak brzy.

Letos je to FORTUNA:NÁRODNÍ LIGA, příští rok nejvyšší soutěž. Kam byste to ve fotbale rád dotáhl?
Před dvěma lety jsem s Chrudimí vyhrál ČFL, teď F:NL s Hradcem Králové. Ještě by to chtělo vyhrát FORTUNA:LIGU. Uvidíme, je to taková další meta. Mým snem by pak bylo zahrát si jednou třeba anglickou ligu.