17.09.2021 | Martin Hruzík | Trenér měsíce

Trenér měsíce Pilný: Chtěl bych zažít vyprodanou tribunu na Julisce

Foto: fkdukla.cz
Praha – Jakožto obránce hrával v dresu Votroků nejvyšší soutěž, později vedl královéhradecký klub mezi českou elitou jako kouč. Od té doby sbírá Bohuslav Pilný trenérské zkušenosti po různých štacích v republice, nyní má však návratu do ligy nejblíže. Dukla Praha pod vedením osmačtyřicetiletého kouče vede FORTUNA:NÁRODNÍ LIGU a první prohru zaznamenala až o uplynulém víkendu.

Získal jste cenu Trenéra měsíce srpna. Co na to říkáte?
Je to ocenění práce celého realizačního týmu, a hlavně těch kluků na hřišti. Já jen slízl smetanu.

Loňský závěr moc povedený nebyl. Jste rád, že start se koná v opačném gardu?
Jsme rádi, že se nám povedl vstup do soutěže, leč všichni víme, že je to jen začátek. Máme odehraných sedm kol ze třiceti. V klubu nastalo dost změn, a nemám na mysli jen hráčský kádr, takže jsme byli všichni v očekávání. O to více jsme za povedený začátek rádi.

Čekal byste vůbec, že po sedmi kolech budete první?
Přesně to jsem říkal klukům po první prohře na půdě Líšně. Před sezónou bychom to určitě brali a teď se musíme dívat dál.

Co je vlastně cílem Dukly v tomto ročníku?
Hlavně se chceme pohybovat v jiných patrech tabulky než loni. Chceme předvádět týmovější výkony, protože s tím jsme minulou sezónu nebyli spokojeni. Cílem bylo a je také zlepšit výkony před vlastními fanoušky, protože venku se nám dařilo, ale na Julisce jsme udělali snad jen čtyři vítězství. To je málo.

Týmovost se asi zlepšila, když pět hráčů vstřelilo alespoň dvě branky...
O něčem to svědčí, možná i o té týmovosti. Je dobře, když to nestojí na jednom hráči, ale na brankách se jich podílí hned několik. S tím jsme určitě spokojeni a doufáme, že to bude pokračovat. Jak já ale vždy říkám, síla a charakter mužstva se ukáže až ve chvílích, kdy se nedaří. Když se daří, tak to jede takřka automaticky, avšak nejsme naivní a víme, že přijdou okamžiky, se kterými se budeme muset vypořádat.

První ztrátu jste zaznamenali o víkendu v Líšni. Co se stalo?
Je to hodně o kvalitě soupeře, Líšeň má dlouho kádr pohromadě, je to velmi specifické prostředí. Není náhoda, jak na tom byli v loňské sezóně. Druhou věcí je fakt, že oproti předešlým zápasům jsme nebyli schopni skórovat, byť jsme si i tentokrát vytvořili poměrně dost příležitostí. Kdyby se nám podařilo skórovat, tak by to třeba domácí dostalo pod tlak. Musíme si přiznat, že soupeř byl hladovější po vítězství a důraznější v pokutovém území.

Mluvil jste o změnách v kádru, těch letos bylo hodně. Jak jste s nimi spokojen?
Tím, že jsem přišel v průběhu jara, jsem mohl poznat všechny hráče v kádru. Jedenáct kluků skončilo z různých důvodů, ať už šlo o zdravotní hledisko, konec smlouvy nebo že jsme chtěli, aby měli vytížení na jiné úrovni. Doplnili jsme to pár hráči, které jsme si vytipovali. Možná jednoho se nám nepodařilo přivést. Já jsem se změnami spokojený.

Vy osobně jste si už před nějakými šesti lety vyzkoušel nejvyšší soutěž s Hradcem Králové, od té doby jste se ale do ligy nevrátil. Nemrzí vás to?
Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že by mě to mrzelo. Já jsem rád, že jsem si to mohl zkusit. Odtrénoval jsem asi skoro padesát zápasů, byla to výborná zkušenost. Vše má svůj čas, trenérů je hodně a míst málo. Pro mě je důležité, že trénuji. Je to stejné jako u hráčů. Ten, kdo nehraje, se nerozvíjí a výkon často i padá. Za možnost na Dukle jsem rád, co se týče podmínek a materiálního zabezpečení to tady nemá do ligy daleko.

Nemáte ale přeci jen ještě nějaký fotbalový sen?
Žiji přítomností. Nevím, jestli je splnitelný, ale mým snem je, aby při zápase na Julisce byla protější tribuna úplně plná diváků. To bude asi hodně těžké a ani nevím, jestli se to ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE může podařit. Takže dostat se do ligy a vyprodat protější tribunu.