Z pěti zářijových zápasů jste čtyřikrát vyhráli a jednou remizovali. Můžete být spokojení?
Nikl: Myslím si, že musíme být spokojení (úsměv). Je to určitě dobrá série. Hlavně jsme spokojení s předvedenou hrou a s tím, na čem už děláme hodně dlouho. Jak se dostávat do šancí a jak je proměňovat. Pracujeme na tom půl roku. Přijde mi, že děláme jenom to. Když se podíváme, kolik jsme dali v září gólů, je to hezké.
Čtyři góly Slavii B, tři góly Třinci, pět branek Olomouci B. Předpokládám, že u produktivity dost záleží na trpělivosti v tréninku…
Nikl: Určitě je to i o tom. Na produktivitě děláme hodně dlouho, dát gól je ve fotbale to nejtěžší. Záleží na trpělivosti, stejně jako na tom, že se pořád zdokonalujete.
Celkově jste neprohráli osm zápasů v řadě, máte nejlepší formu z celé soutěže, jste bod od prvního místa. Jaká teď v mužstvu panuje nálada?
Zápotočný: Nálada je výborná. Kluci si věří, sebevědomí mají obrovské. Doufám, že se to nezkazí teď v neděli ve Vlašimi. Čeká nás těžký zápas. Z kluků vyzařuje pohoda, v týdnu jsme dobře potrénovali. Věřím, že ve Vlašimi bychom mohli něco uhrát.
Mohl vás nakopnout domácí zápas s Prostějovem? Půl hodiny jste hráli v deseti, vyrovnali jste tři minuty před koncem z penalty…
Nikl: V zápase jsme od začátku nehráli špatně, ale potkala nás zaváhání. Potýkáme se s nimi od začátku sezony. V každém utkání jsme hráli fotbal, kterým se chceme prezentovat. Ale kluci jsou mladí, takže to ještě není dokonalé. S Prostějovem jsme prohrávali 0:2, ve druhé půli jsme navíc šli do deseti. Přesto jsme pořád drželi balon a tlačili se dopředu. Zaslouženě jsme vyrovnali, možná jsme mohli skóre i otočit. Neřekl bych, že proti Prostějovu nastal zlom, byli jsme nastartovaní už z předchozích zápasů. Jdeme určitou cestou, máme nějaký směr a pořád se to zlepšuje. S tímto jsme spokojení.
Z třicátníků máte v týmu jen Tomáše Wágnera. Jak se s mladým kádrem pracuje?
Zápotočný: Obměna v létě byla obrovská. S mladými se pracuje dobře. Cítím z nich, že chtějí ve fotbale něčeho dosáhnout. V hlavách jsou dobře nastavení. Styl, jakým hrajeme, je baví. To je pro nás to nejdůležitější. S mladými se pracuje vždycky lépe, než se staršími, zkušenějšími hráči. Ti vám někdy na tréninku remcají, že je bolí tělo. I Tomáš Wágner ale vypadá dobře. Tým máme dobře poskládaný a uvidíme, co bude v dalších zápasech.
Útočník Wágner si v minulosti zahrál i Ligu mistrů, jaký je jeho přínos pro mužstvo?
Zápotočný: Obrovský. Sám byste viděl na tréninku, jak usměrňuje mladší spoluhráče. Radí jim, kam mají nabíhat, kam chce dostat míče. Pro trenéry je velká výpomoc, když máte takhle zkušeného hráče. Záleží mu na úspěchu týmu, hráčů kolem. Musím říct, že někdy je v tréninku i seřve. Tomáš je pro nás strašně důležitý hráč.
Jak se vám vzájemně spolupracuje?
Nikl: Rozhodně dobře. Začali jsme spolu v lednu, kdy jsme se zachraňovali, což se povedlo relativně dobře. V zimě se nám vyměnila spousta hráčů, v létě to nastalo znovu. Zůstalo jen pár kluků, taková osa týmu. Už viděli naši práci, jak chceme hrát. Ostatní se na to už jenom nabalovali. Spolupráce funguje, všechno do sebe zapadá. Není s tím vůbec problém.
Zápotočný: Role, kdo je hlavní trenér a kdo asistent, vůbec rozdělené nemáme. Samozřejmě, hlavní jsem spíš já. Máru jsem poprosil, aby mi šel pomoct. Pak jsme si řekli, že to nebudeme řešit a nebudeme si rozdělovat kompetence. Je to padesát na padesát. Máru respektuju. Je o pět let starší a jde vidět, že je obrovsky zkušený. Zažil osm, devět let v Bundeslize, což je pecka. Výborně se doplňujeme, jsem za něj moc rád.