Vůdcové laviček obou týmů se shodli na jedné věci. Domácí hráli pod obrovským tlakem, cokoliv jiného než vítězství znamenalo konec nadějí. Psychika pracovala a hráče jakoby neposlouchaly nohy. Jaký to rozdíl proti předchozím utkáním, ve kterých s ostravským mužstvem stále málokdo počítal. Jmenovec trenéra, který dovedl vítkovické fotbalisty k titulu v roce 1986, viděl jasnou spojitost. „Byli jsme na tom špatně po obou stránkách. Psychika hraje roli a myslím si, že to má spojitost. Najednou nebyl ani pohyb jako v jiných zápasech. Taková utkání jsou opravdu těžká, ale toto jsme zvládli a to je nejdůležitější.“ Hostující trenér pro to měl pochopení. „Samozřejmě, že se v pozici Vítkovic nehraje jednoduše. Kdo někdy hrál fotbal, ví to. Hlava poté ovlivňuje i pohyb a na soupeři to bylo dost znát.“ Na druhou stranu, domácí lodivod našel na mentální stránce zápasu i pozitiva. „Zvládli jsme to vůlí a odhodláním, za to hráčům patří dík.“
Zmíněné skutečnosti ovlivňovaly průběh zápasu, který vypadal úplně jinak než předchozí jarní vítkovická představení. K tomu přispěl také fotbalově dobře vybavený soupeř, který měl za sebou šňůru výborných výsledků, díky kterým v průběhu jara z bojů o záchranu rychle zmizel. Kopecký s tím počítal a snažil se tomu přizpůsobit taktiku. „Pardubice měly míč více na kopačkách. Chtěli jsme je nechat hrát. Očekávali jsme však, že budeme lepší v přechodové fázi, což se nedařilo. Ale ta jedna akce nám vyšla a za to jsme hrozně rádi.“ Poměrně pasivní přístup soupeře ke hře poněkud překvapil Krejčího, který však nesouhlasil s tím, že by střed pole dostali jeho svěřenci zadarmo. „Čekali jsme, že soupeř bude hrát agresivněji na útočné polovině a napadat naši rozehrávku. Ale rozhodně mi první poločas nepřipadal, že by nás nechal hrát. To až ve druhé půli, když vedli 1:0. Tam jsme museli hrát na větší riziko.“ Vítkovický kouč se k tomuto tématu ještě vrátil jedním komentářem, kterým utkání dokonale vystihl. „Dnes to byly opravdu porodní bolesti. Když se hraje o záchranu, krása jde stranou.“
Duel kdysi tradičních druholigových soupeřů rozhodla situace, která skončila vlastním gólem, ačkoliv rozhodčí to jako vlastenec neposoudila. Smutným mužem v pardubickém dresu byl stoper Piroch, ale Krejčí, jehož trenérská dráha je neodmyslitelně spjatá pouze s městem perníku, si nemyslí, že by to mladého obránce nějak poznamenalo. „To už bylo jen finále, kdy to hasil. Tam byly dvě velké taktické chyby předtím. Neměli jsme zajištění a Piroch hlavně nezvládl souboj jeden na jednoho. Je to mladý kluk, ročník 1995, FNL hraje prvním půlrokem. Měl být jinak postavený, v souboji propadl v podstatě z nezkušenosti. Že to nevypustil, mu budiž přičteno k dobru. Řezníček ztratil jednoduchý míč a potom ten souboj. V klidu jsme si to vyříkali, ještě si to ukážeme na videu. Jinak ale Piroch odvedl dobrou práci a nemyslím si, že by bylo nutné ho povzbuzovat.“
Kopeckého družinu však čeká ještě jeden zápas, ve kterém budou v podstatě ve stejné situaci jako proti Východočechům. Tři body jsou nutností, přesto musí doufat v pomoc soupeřů. Trenér ale odmítá, že by ostatní zápasy nějak bedlivě sledovali. Nechtějí se rozptylovat. „My se musíme dívat zase hlavně sami na sebe. Vůbec k ničemu nám nepomůže, když budeme sledovat ostatní. Musíme Prostějov porazit a pak se uvidí.“ Poslední kolo slibuje na konci tabulky dramatickou zápletku a možná se bude konat zápis do historie. Vítkovičtí si to rozhodně přejí.
Ivan Kopecký (uprostřed)
Foto: mfkv.cz
