Musíme se zeptat – co za zázračný nápoj svým svěřencům dáváte? Protože výsledky před rokem a dnes jsou naprosto opačné...
Tuhle otázku jsem dostal již několikrát a musím říct, že to není nic zázračného. V létě se kádr hodně změnil, přišli převážně hráči s nesmírnou chutí na sobě pracovat a zlepšovat se. Navíc mají ambice hrát v lepších klubech, což podporují svou dennodenní prací. Pracuje se mi s nimi velmi dobře. Našli jsme společnou řeč, kdy víme, o co nám jde a čeho chceme dosáhnout, to nás všechny pohání vpřed. Nejde tedy o žádný zázračný proutek, ale o každodenní práci.
Vzpomínáte si na to, jak jste mužstvo převzal? Co bylo nejtěžší změnit? Povedlo se vám to úplně?
Mužstvo jsem převzal 24. října, to datum si přesně pamatuji, a bylo to po sérii osmi zápasů se ziskem jediného bodu, na kontě jich tehdy mělo celkem osm. Byla to krizová situace, kterou jsme museli řešit. V této situaci bylo nejdůležitější řešit myšlení, hráčům zvednout sebevědomí a nalít novou krev do žil. Nic víc se s tím dělat nedalo. Nastavili jsme si způsob vzájemné komunikace a pokusili jsme se ve zbývajících čtyřech zápasech urvat maximum bodů. To se nám podařilo tak napůl. V zimě už byl daleko větší prostor pro práci s týmem.
Provětrali jste kádr, ale i tak to dlouho nevypadalo dobře. Ovšem vyhráli jste pak šest ze sedmi posledních utkání, co za tím bylo?
Příprava se nám podařila po všech stránkách, ale máte pravdu, že začátek jara výsledkově nebyl dobrý. Přišlo hodně nových hráčů a ono nějakou dobu trvá, než si na sebe zvyknou a celé si to sedne. První zápas jsme doma remizovali, pak dvakrát prohráli, ale hráli jsme například v Opavě. Pořád jsem cítil, že lepší výsledky určitě přijdou. Doma jsme na jaře neprohráli jediný zápas. Náš problém bylo získávání bodů venku, ale věděli jsme, že právě tyto body nás mohou zachránit. Což se nakonec také podařilo. Vyhráli jsme těžké utkání v Hradci Králové a pak jsme soutěž dohráli tak, jak jste zmínil.
Výhry jste sbírali také v letní přípravě, pomohlo to týmu? Nebál jste se velkého sebevědomí?
Po přípravě jsem si to vyhodnotil tak, že jsme v těch šesti utkáních neměli úplně těžké soupeře. V Německu jsme hráli s třetiligovým týmem, což je kvalitní soupeř, proti Teplicím a s posílenou juniorkou Slavie, ale jinak šlo o týmy z nižších soutěží. Sám jsem pak došel k závěru, že už bych to takto nechtěl. Měl jsem pocit, že nás to dostatečně neprověřilo. Když se ale podívám, jak jsme navázali v soutěžních utkáních, tak to možná nebyla až tak špatná strategie. Musím však podotknout, že v úvodních zápasech se k nám i několikrát přiklonilo štěstí.
Do nového ročníku jste vstoupili pěti výhrami v řadě a po sedmi kolech vedete ligu. Jaký je pro vás pohled na tabulku?
Samozřejmě si to užíváme, ale sedm zápasů je ještě hodně málo na nějaké hodnocení nebo abychom si mysleli, že už to půjde samo. Stále je to jen hodně dobrý začátek soutěže a ba naopak, ty výsledky by nás měly přimět k tomu, abychom zůstali velmi pokorní a ještě více makali. Když ve fotbale ztratíte pokoru, tak se vám to vrátí několikanásobně zpět. Kabina si to však moc dobře uvědomuje a nehrozí, že bychom létali někde v oblacích. FORTUNA:NÁRODNÍ LIGA je nesmírně vyrovnaná a každý může porazit každého, dosavadní výsledky nám to jasně dokázaly.
Dobré výkony vám vynesly cenu pro trenéra měsíce srpna, co na to říkáte?
Lhal bych, kdybych řekl, že mě to nepotěšilo. Kdo říká, že ho tyto věci nezajímají, tak podle mě trošku kecá (úsměv). Je to ale zásluha celého realizačního týmu a především hráčů. Je to ocenění spíše pro nás všechny.
V nejvyšší soutěži se kývá židle pod několika trenéry, nedostal jste už nějakou nabídku?
Nedostal. Momentálně se soustředím na to, abychom byli úspěšní tady v Ústí nad Labem. Spekulace neřeším.
Když porovnáme sestavu z utkání s Vítkovicemi ve 30. kole minulého ročníku a nyní s Brnem, tak je z poloviny jiná. Co za tím stojí?
To máte pravdu. V porovnání se sestavou, která dohrávala loňskou sezónu, z ní nyní pravidelně nastupují jen tři hráči. Už během jara jsme avizovali, že směrem k záchraně ve druhé nejvyšší soutěži musíme s kabinou trošku zatřást a přivést hráče, které si klub běžně nemůže dovolit. Všichni, ať už vedení či město v roli majitele, jsme měli obrovskou snahu soutěž zachránit. Táhli jsme za jeden provaz. Pomoc nám přišli hráči hráči jako Saša Jakubov a Jakub Pokorný z Baníku Ostrava, Filip Novotný či gólman Petr Vašek. U těchto všech jsme věděli, že je to jen do konce sezóny. Některé další odchody mě mrzely a částečně i překvapily. Například Jana Martykána či Michala Zemana jsem přemlouval, aby ještě v týmu zůstali, protože dle mého názoru mu měli co dát. Nakonec odešlo jedenáct hráčů a stejný počet přišel. Byl to velký zásah do kabiny a nastala tak nová tvorba celého týmu.
Nemrzelo vás, že po tak fantastickém závěru jara musíte tým opět celý přebudovat?
Nyní si můžu budovat tým podle vlastních představ, to na jaře nebylo. Nějaký tým jsem tehdy zdědil, na jaře jsem do něj vstoupil a přivedl hráče, které jsem většinou znal či trénoval. Nejvíce jich přišlo z Baníku Ostrava. Teď postupně vytvářím nový tým podle svých představ. Avšak některé ztráty mě mrzí. Závěr sezóny byl fantastický a s hráči jsem si vytvořil určitý vztah, ale takový je už fotbal. Hráči přicházejí a odcházejí.
I přes četné změny vedete FORTUNA:NÁRODNÍ LIGU. Mluvil jste už o štěstí, ale co je nejsilnější stránkou vašeho týmu?
Nejsilnější stránkou tohoto týmu je tým samotný. Vytváří se zde dobrá parta kluků, kteří chtějí něco dokázat. Navíc jsou to kamarádi i mimo hřiště. Máme zde spolupráci s Teplicemi, kdy řada z nich spolu hrála v dorostu či juniorce. Soudržnost týmu jde hodně cítit a v mých očích je to naše hlavní devíza. Také se snažíme hrát hodně dopředu, máme to uzpůsobeno na tři útočníky tak, aby to bylo pro diváky atraktivnější, protože našim cílem je přivést na fotbal v Ústí více lidí. Zatím se nám to daří, takže uvidíme, jak to půjde dál.
Nebojíte se, že pokud to takto bude pokračovat, tak v zimě zase budete skládat nový tým, protože bude zájem jak v Teplicích, tak i jinde?
Taková situace tu již je. Minulý týden odešel Martin Jindráček, nejlepší střelec s pěti góly v sedmi zápasech. To jsou však věci spojené s tím, že nehrajete někde dole, ale o špici, a upíná se na vás větší pozornost. Já to však hráčům přeji. Samozřejmě nechci, aby nastal nějaký exodus. Ten podle mě nyní ani nenastane. Co se týče zimy, tak již musíme pečlivě zvažovat, koho bychom případně uvolnili. Průběžně si mapujeme ČFL a juniorské soutěže, ze kterých bychom mohli případně náš tým vhodně doplnit. Už v létě jsem přivedl hráče z Litoměřic (Radek Dvořák - pozn. red.) a Ústí nad Orlicí (Adam Nágl - pozn. red.), a to jsou právě kluci, kteří by měli postupně dostávat více šancí zabojovat o místo v základní sestavě.
V Českých Budějovicích jste ale prohráli a s Brnem brali jen bod. Co je najednou jinak? Je to tím, že jste se utkali s favority?
Jednalo se o mužstva, která mají větší ambice než ta z úvodu soutěže. Ale jak jsem již řekl, v této lize není slabého soupeře. Když hrajete s týmem z chvostu tabulky, tak to vzadu zavře a je to naopak o to složitější. Pak jsou mužstva jako Brno či České Budějovice, jež chtějí hrát a mají kvalitu. V tom případě zápas vypadá úplně jinak. Musím říct, že paradoxně v těch dvou utkáních jsme podali možná nejlepší výkony. Stačilo to však pouze na bod doma s Brnem. My chceme, aby ruku v ruce s výsledkem šla kvalita hry, proto jsem tyto zápasy nehodnotil negativně, protože i přes zisk jediného bodu jsme předvedli velmi kvalitní výkony.
S kolika body byste byste byl vy osobně po podzimu spokojen?
To je těžká otázka. Kabina si svůj cíl nastavila, avšak to bych tady nerad ventiloval. Já osobně bych byl spokojen s takovým počtem bodů, abychom byli po podzimu téměř zachráněni.
Máte ještě nějaký další cíl pro letošní sezónu?
Ono už to zaznělo i v těch předešlých odpovědích. Určitě si nestavíme nějaké vzdušné zámky. Hodně lidí se ptá, jestli chceme hrát o postup, ale my si momentálně takové cíle neklademe. Na to nejsme jako klub připraveni, a i tým by musel být pospolu delší dobu a dozrát. Chtěli bychom zůstat na předních příčkách, ale nemáme žádný konkrétní cíl. Spíše chceme nastavit styl hry, který bude zajímavý pro lidi tak, aby nechodilo tisíc lidí, ale třeba dva, jako tomu bylo v případě duelu s Brnem. Chci hrát dobrý fotbal, který se bude líbit lidem a bude přinášet body. Jedno bez druhého nejde.
Vyzkoušel jste si už trénovat nejvyšší soutěž, F:NL, měl jste i angažmá na Slovensku. Co je takový váš trenérský sen?
Chtěl bych se prosadit v první lize a případně si vyzkoušet nějaké zahraniční angažmá.
Kam vás to táhne?
Samozřejmě vím, jaká je realita a kterým směrem čeští trenéři odcházejí. Já zatím nemám nějakou vysněnou destinaci, pochopitelně bych si chtěl vyzkoušet trénovat na západě, ale vím, že je to hodně složité. Nějaké možnosti působení v zahraničí jsem už měl, ale vždy to byly exotické země jako Uganda, Kazachstán, Ázerbájdžán či podobně. Z rodinných důvodů jsem to však musel odmítnout. Je to lákadlo, ale nejdřív bych se rád prosadil v České republice.
Když už jste nakousl rodinu, tak teď takové důvody přiměly ke konci v Opavě trenéra Skuhravého. Jak zvládáte skloubit rodinu a fotbal vy?
Už asi deset let trénuji v profesionálních soutěžích v Česku a na Slovensku, kdy jsem mimo rodinu. Zatím jsme to neřešili stylem, že by rodina byla se mnou. Manželka i děti za mnou cestují na nějaké kratší úseky, dva-tři dny. Vím, že to má moje žena těžké, a že byla na děti sama, ale takový je už úděl trenérů. Děti jsou už dospělé, teď už je to lepší, než když ještě chodily do školy či školky. Manželka mi říká, že si na to nikdy nezvykne, ale respektuje to.
Foto: fkusti.cz