Jméno Šebrle a pražská Dukla k sobě patří. Desetinásobný halový mistr České republiky, trojnásobný republikový šampion v atletice, trojnásobný vítěz halového mistrovství Evropy, dvojnásobný halový mistr světa, dvojnásobný zlatý medailista z mistrovství Evropy v atletice, mistr světa v atletice a držitel prvenství na letních olympijských hrách. Všech těchto úspěchů (a mnoha dalších, včetně světového rekordu) dosáhl rodák z Lanškrouna na Orlickoústecku jako člen armádního klubu vyznávajícího červenožlutou kombinaci.
Legendární desetibojař sice profesionální kariéru již ukončil, alespoň má však čas sledovat, jak se rozjíždí kariéra prvorozeného potomka. Štěpán se v podstatě vydal v jeho stopách. Slavný táta se totiž do svých devatenácti let, než přesedlal na atletiku, věnoval právě fotbalu. Synovi tak dříve pomáhal radami. „Teď mu do toho nekecám, je to na trenérech. Štěpa na věci přichází sám. Někdy se rozčílí, když mu něco vytknu, ale pak nad tím přemýšlí a poučí se,“ usmívá se v rozhovoru pro fkdukla.cz.
Prvním klubem Štěpána Šebrleho byla Aritma Praha, ještě v dětství se ale přesunul do Dukly. Příchod na Julisku sám označuje za zlomový. Do té doby u něj totiž fotbal zápasil s atletikou, tenisem a florbalem. Pak ovšem „honění se za merunou“ převládlo, zvítězilo. „Na Dukle mě to začalo hodně bavit. Řekl jsem si, že u fotbalu zůstanu,“ prozradil na klubovém webu nositel příjmení plného sportovního lesku.
Že se jmenuje Šebrle, však jako malý neřešil. Koho to má vlastně za otce, začal pořádně vnímat teprve v šesté třídě základní školy. Teď si jej občas dobírají spoluhráči. „Třeba Dan Souček mi říká Romane,“ přiblížil, jak se stává terčem vtípků.
Šebrlovi mají vůbec fotbal v rodině. Do balonu kope i Štěpánova mladší sestra Kateřina. Z Dukly loni odešla k městskému rivalovi Slavii. Zato Štěpán podepsal v Dejvicích premiérový profesionální kontrakt a hned se pustil do jeho plnění. Při svém prvním startu za A-tým se v přátelském zápase trefil do sítě Jablonce. Před zraky táty. „Byl jsem dost nervózní. Myslím, že se to dá srovnat s desetibojem. Podobný pocit. Jen tam jsem to mohl ovlivnit. Tady můžu jen koukat,“ porovnává Roman Šebrle.
Na synovi vidí, že po něm zdědil zarputilost. „Máme oba takovou býčí povahu a neradi prohráváme. Pro rekreační sport to asi není úplně dobře, ale pro ten profesionální je to skvělá vlastnost,“ domnívá se. Ratolest současného televizního moderátora si pak 19. ledna vyzkoušela, jaké to je nastoupit proti úřadujícímu českému šampionovi. V zápase třetího kola MOL Cupu se Slavií strávila na hřišti něco přes hodinu. „Byla to velká škola fotbalu, obrovská zkušenost,“ netajil se útočník.
Jednou by se rád dostal do zahraničí. Usnadnit by mu to mohly třeba zvýšené tréninkové dávky, kterým se nebrání. „Radí mi mamka. Třeba když máme lehký trénink, tak mi ještě doma udělá sprinterský, abych na sobě pracoval,“ komentoval Štěpán, další Šebrle v barvách Dukly Praha.