Jaké to je být jediným třicátníkem v mužstvu?
V Příbrami jsem doma, takže to tak neberu. Kdybych
působil jinde, asi bych to vnímal jinak. První půlrok jsme si na to zvykal, teď
už je to v pohodě. Přiznám se, že to ani tolik nevnímám.
Plníte směrem k mladším spoluhráčům i roli mentora?
Do takové role se přímo nepasuji. Když se má ale o něčem
rozhodnout, jsem první z týmu, kdo k tomu něco řekne. Nemám problém
ani třeba komunikovat s vedením, pokud je potřeba něco řešit. Slovo mám i
v kabině, ale určitě to není tak, že bych byl nějaký diktátor (úsměv). Všechno
je to o rozumné komunikaci. Navíc máme dobrou partu, kde se komunikuje o to
snáze.
V zimní pauze se vám změnili trenéři: odešli Marek
Nikl s Tomášem Zápotočným, přišel Dušan Uhrin mladší. Co teď máte jinak?
Určitě se změnil styl, vidina fotbalu. Když to řeknu blbě,
Zápo s Márou pro mě byly vzory, na které jsem se chodil dívat. Navíc jsou
to kamarádi, znali jsme se už ze hřiště. Chtěli hrát fotbalově, hodně na míči,
teď s trenérem Uhrinem je to zase méně riskantní, s větší zodpovědností
dozadu. Dominovat a hrát na balonu ale chceme pořád. Každý trenér má svou
vidinu fotbalu, to je jasné. Věřím ale, že na pořadí v tabulce to nebude
znát.
Ve čtyřech březnových zápasech jste dvakrát vyhráli i
prohráli. Mrzí nejvíce domácí prohra s Varnsdorfem, první v sezoně,
gólem v 96. minutě?
Samozřejmě to mrzí, o tom žádná. Nechci svalovat vinu na
rozhodčí… ale myslím si, že když by nastavil čtyři minuty… pak mi říkal, že tam
bylo ošetřování, tak chtěl dát pět minut… a gól jsme dostali v šesté minutě
nastavení. Je to škoda už z tohoto pohledu. Pochopitelně jsme to měli
ubránit, prohra není vina rozhodčího. Ale pak nás to mrzí, že jsme inkasovali v takovém
čase, fakt těsně před koncem zápasu. Po delší době nás to trefilo, jednou to však
stejně muselo přijít. Bohužel to přišlo, na druhou stranu je lepší dostat z 1:1
na 1:2, než kdybychom vedli a dostali vyrovnávací branku na 1:1. To by nám v tu
chvíli vzalo dva body, nejen jeden. Vždycky se to přelévá, v dubnu na Dukle
jsme v závěru měli více štěstí zase my.
Proč jste na Julisce nebyl ani mezi náhradníky?
Zítra (rozhovor vznikal ve čtvrtek – pozn. red.) už budu v pohodě,
měl jsem menší zranění ze zápasu s Varnsdorfem. Všichni jsme viděli, jaký
tam byl terén. Pět minut před koncem jsem ještě dostal kolenem do zad a byl
jsem lehce nakopnutý, trochu se mi hnula kostrč. Myslel jsem si, že na Duklu budu
už dobrý, ale den před zápasem jsem šel na trénink a zase mě to omezovalo. S trenérem
jsem se proto domluvil, že bude možná lepší vynechat jeden zápas, než třeba
další tři utkání, která nás čekají během následujících deseti dnů. Teď už
můžeme říct, že se to vyplatilo.
Dva ze tří březnových gólů jste vstřelil z penalt.
Máte na ně nějaký osvědčený recept?
Ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE to vyloženě nechávám na zkušenostech,
případně na intuici v daný moment. Většinou kopu penaltu tak, že se
rozhodnu, kam ji umístím. Když pak trefíte balon, jak chcete, gólmanovi kolikrát
ani nemusí stačit, že trefí stranu. Nejsem typ hráče, který by brankáře
studoval. Tady chytají převážně mladší kluci, někdy se točí. Třeba za Varnsdorf
proti nám chytal jiný gólman, než pár dnů poté v dohrávce s Duklou.
Ohledně penalt mám docela zajímavou sérii, z posledních sedmi jsem šest
proměnil. Vždycky ale říkám, že dokud není míč v síti, není to nikdy
jednoduché (úsměv).
S Janem Suchanem z Vlašimi a Lukášem Matějkou z Dukly
zápasíte o post nejlepšího střelce F:NL. Zatím jste se prosadil dvanáctkrát, v českých
ligových soutěžích je vaším maximem třináct tref za Karvinou v sezoně FORTUNA:LIGY
2018/19. Pohání vás i motivace to překonat?
Do sezony vždycky jdete s tím, že chcete dát co nejvíc
gólů. Je fajn, když se v tabulce pohybujete nahoře a po sezoně nebo už v jejím
průběhu si můžete říct, že jste vstřelil třináctou, čtrnáctou nebo patnáctou
branku. Je to pro vás hnací motor, ale vaše góly hlavně musejí pomáhat týmu,
který pak může hrát o přední příčky. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale mám
motivaci zahrát si ještě FORTUNA:LIGU a dávat góly tam. Teď to beru tak,
že musím každý zápas střílet branky, abychom postoupili.
Co se týče souboje s Honzou Suchanem a Matějkou, i pro diváky FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY to může být zajímavé. Je jenom dobře, že jsme tam takhle ve třech – i pro nás hráče. Lidi zase můžou vidět tři střelce, každého z jiného týmu, jak se perou o vítězství v tabulce střelců. Jsem také rád za to, že Honza Suchan teď o gól vede. Je to můj kamarád, takže mu to přeju a fandím mu. Na dálku spolu soupeříme, doufám, že vyhraju (smích).
Jak se srovnáváte s pozicí lídra soutěže, na kterého
se chce každý vytáhnout?
Pořád si myslím, že Příbram je dlouhodobě brána jako tým z nejvyšší
soutěže. Neříkám, že máme nejkrásnější stadion, ale je určitě lepší – a to
nechci nikoho urazit – než stadion v Chrudimi, ve Varnsdorfu nebo v Třinci.
Už jenom to, že přijedete na takový stadion, vám dává chuť Příbram porazit.
Když vezmu poslední půlrok minulé sezony, byli jsme desátí, jedenáctí. Pokud už
v tabulce o nic nehrajete a jdete na tým, který hraje nahoře, prostě se na
něj chcete vytáhnout. Všichni chtějí v Příbrami vyhrát. Už jen proto, aby
mohli jet domů s tím, že vyhráli nad prvním. My se s tím musíme
vypořádat, ustát tlak a sbírat body až do konce soutěže, aby to stačilo na
vysněný postup.