Do Třince jste přišel v polovině sezóny 2015/2016, do branky A týmu jste se přesto dostal více až po třech letech. Nemrzí vás to?
Přišel jsem zde jako dvojka, takže jsem si nemohl myslet, že budu hned chytat. Samozřejmě jsem se chtěl do brány podívat, ale tehdejší situace nebyla vhodná k výměně gólmanů a ani nebylo proč, protože Palec (Lukáš Paleček - pozn. red.) chytal skvěle.
V závěru loňské sezóny jste odchytal čtyři zápasy, přičemž dvakrát udržel čisté konto. Věřil jste, že jste si svými výkony řekl o místo jedničky?
Minulá sezona nám vyšla nad očekávání dobře, takže na konci mohl trenér zamíchat sestavou a postavit hráče, kteří moc nehrávali. Odchytat více zápasů za sebou pro mě bylo důležitou zkušeností. A za nuly jsem samozřejmě rád.
Přesto dostal v prvních zápasech FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY přednost Paleček a Třinci se navíc hrubě nedařilo. Jaké pro vás bylo sledovat vše jen z lavičky?
Je to snad nejhorší start do sezony v historii Třince. Štěstí, které jsme minulou sezonu měli, se najednou přehouplo k soupeřům a najednou jsme ty zápasy začali ztrácet. Šance, které jsme si vypracovali, jsme spalovali, a dozadu dělali taktické chyby. Z lavičky je to ještě horší, vnímáte úplně všechno, co se děje, jak na hřišti, tak na lavičce. Musíte si to přebrat v hlavě a jít dál.
Po sedmi kolech jste měli na kontě jeden jediný bod, přitom tým jste měli skoro stejný jako loni. V čem byl největší problém?
Týmy už nás nebraly jako ten Třinec, který hraje na spodu tabulky, začaly se na nás více připravovat a nám dělalo problémy hrát do zatažené obrany. Také nám odešel Vašek Juřena, který se podílel na spoustě gólů.
Spekulovalo se o konci trenéra Jiřího Nečka, jak to prožívala kabina?
Nějaké spekulace byly, ale my se v kabině soustředili na sebe. Všechno se odvíjí od našich výkonů na hřišti.
Tým v průběhu podzimu posílili Kušnír, Schwendt, Wágner a Bárta. Pomohlo to týmu?
V kabině se zvýšila konkurence, což je dobře. Každý na trénincích maká na 120% tak, aby byl na zápas připravený a mohl týmu v případě potřeby maximálně pomoci.
Jak jste vy osobně vnímal fakt, že vám k Lukáši Palečkovi přibyla další zkušená konkurence v podobě Michala Bárty?
Takový je fotbal, nikdy nevíte, co se stane.
Přesto jste ale proti Sokolovu potřetí v řadě dostal důvěru trenéra, potěšilo vás to?
Konkurence je v každém týmu a záleží jen na hráčích, jak se s ní vypořádají. V naší situaci bylo důležité, abychom zápas proti Sokolovu zvládli a bylo jedno, kdo bude stát v bráně. To, že mi dal trenér důvěru, mě samozřejmě potěšilo.
Navíc jste vyhráli 2:0 a připsali si důležité body. Jak jste to oslavili?
Vítězství pro nás bylo po psychické stránce ohromně důležité. Ukázali jsme, že fotbal jsme hrát nezapomněli. Můžeme na tom stavět. Oslavili jsme to v kabině pokřikem, na který jsme všichni od začátku sezony čekali. Následně jsme dostali dva dny volno, abychom si odpočinuli.
Byly to z vašeho pohledu zaslouženě vydřené tři body?
Myslím, že tři body máme zaslouženě. Vypracovali jsme si spoustu gólových šancí, dozadu jsme hráli důsledně, a kromě jedné střely soupeře k ničemu nepustili.
Co je potřeba udělat pro to, abyste z Varnsdorfu odjížděli opět s úsměvem?
Musíme přistoupit k zápasu stejně jako k tomu minulému a přidat ještě něco navíc. Pokud se nám to podaří, tak věřím, že ve Varnsdorfu neprohrajeme.
