15.10.2019 | Martin Hruzík | Trenér měsíce

Trenér měsíce Habanec: Tým je pracovitý a dobře trénuje, to se mi na něm líbí

Foto: Lukáš Filipec (fotbaltrinec.cz)
Praha – Třinec válí, momentálně má nejlepší formu, když vyhrál již čtyřikrát v řadě. V tabulce FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY je sice slezský klub až na šesté příčce, výrazně se ovšem přiblížil jejímu čelu. Zásluhu na povedené první třetině ročníku 2019/2020 má dozajista Svatopluk Habanec, který již podruhé během tří měsíců získal cenu pro trenéra měsíce.

Gratulujeme k zisku další ceny pro trenéra měsíce, tentokráte za měsíc září. Co na to říkáte?
Děkuji. Není úplně zvykem, aby tu cenu získal někdo dvakrát během tří měsíců, ale je potřeba říct, že tu cenu trenérovi získává hlavně mužstvo. My jsme teď byli úspěšní a vyhráli několik zápasů po sobě. Oproti Pardubicím jsme navíc hráli více zápasů venku, takže to asi rozhodlo. Sešlo se to a získal jsem cenu, za kterou mohu jedině poděkovat. Vděčím za ni všem okolo třineckého fotbalu, od vedení klubu až po uklízečky.

To vypadá, že anketu podrobně sledujete...
Já ani ne, spíše mě na to upozorňuje okolí. Já jsem sice statistik, ale individuální ceny nesleduji, spíše mě zajímá, kdo má kolik šancí, střel a podobně. Osobnostně jsem spíše stydlín, nemám ve zvyku se nějak vychloubat. Navíc je to spíše o mužstvu, než-li o mě.

Vyhráli jste čtyři utkání v řadě, s tím musíte být spokojen...
S bodovým ziskem spokojen jsem. Udělat dvanáct bodů v řadě není v žádné soutěži jednoduché. Musím však podotknout, že třeba při posledním zápase s Vítkovicemi byl soupeř až na úvodní dvacetiminutovku lepší než my. My byli ohromně produktivní, ze tří střel na branku jsme dali tři branky. S předvedenou hrou jsem tak moc spokojen nebyl. Někdo sice řekne, že důležité jsou body, ale já se na to divám jako na spojené nádoby. Ideální je dobrý výkon odměněný třemi body.

Vítězství nad Vítkovicemi si tedy ceníte nejvíce?
Každá výhra je cenná. Ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE je řada překvapivých výsledků, takže skutečně každý bod je svatý. Když se ohlédnu zpět, tak jsme předtím měli také sérii neproher, leč byly to tři remízy. No a mít tři body, či devět, je velký rozdíl.

Před dvěma měsíci jste zmínil, že byste od zvučných letních posil čekal ještě něco víc. Jste již spokojenější?
Snažili jsme se dělat jen drobné změny v sestavě a musím říct, že je to hodně o sehrání. Teď už hráči ví, co čekat a lépe se na hřišti vidí, což se pozitivně projevuje i na individuálních výkonech.

Jak jste strávili reprezentační přestávku?
Víceméně stejně jako tu první. Hodně jsme potrénovali a někteří hráči hráli o víkendu za B tým, zbytek měl dva dny volno. Trénovat je třeba, ale také je nutné umět odpočívat. Nejhorší je mít přetrénované mužstvo. Několikrát se mi potvrdilo, že když během týdně není na tréninku něco v pořádku, tak se to pak projeví v zápase. Otevřeně musím přiznat, že tento mančaft je dobře trénovatelný – chce trénovat a dobře se s nimi trénuje, a to se mi na něm líbí.

Co definuje váš trenérský styl?
Jsem zastáncem útočné hry. Uznávám, že bez obrany to nejde, ale věřím, že se mužstvu hraje lépe, když vyhraje 2:1, 3:2 nebo 4:3 než jen 1:0. Fanoušci jistě budou také souhlasit. Přiznávám, že nejsem odborník na obrannou hru, a tak v přípravě věnuji více času ofenzívě.

Čím se odlišujete od ostatních trenérů?
Možná tím, že nedbám tolik na totální taktiku. Samozřejmě děláme rozbory u videa a s magnetickou tabulí, ale nevěnujeme tomu zase tolik času jako třeba jinde. Pro mě je nejdůležitější, co je potom na hřišti. Troufám si říct, že oproti ostatním myslím daleko víc na útočení.

A co módní trendy jako třeba snímání a vyhodnocování počítačem, různé speciální analýzy atd. Jak to vnímáte?
Já to kvituji, je to velká paráda, která hodně pomůže. Dovolím si to vzít ze široka. Čím nižší soutěž, tak tím více se jakožto trenér musíte starat o všechny věci v klubu. Všechno se všemi řešíte, přes doktory, maséry, manažery... Oproti tomu v top klubech, co jsem třeba odpozoroval u Jürgena Kloppa v Liverpoolu nebo Pepa Guardioly v Manchesteru City, tak oni mají vyloženě zaplaceného specialistu třeba na standardní situace. Když jsem byl na stáži v Atléticu Madrid, tak tam je u A mužstva 25 lidí. A všichni mají svou roli, například tři lidé zkoumají každý pohyb hráčů na tréninků, jsou tam dva maséři, dva fyzioterapeuti, odborníci na útočnou fázi, obrannou a další. A trenér, který je pak nejvíce vidět, to je v tomto případě skutečně jen manažer, Takové podmínky ovšem v našich zeměpisných šířkách zatím nemáme.

Ještě jedna otázka k vám jako trenérovi. Podle čeho si vybíráte hráče do týmu?
Dneska je hlavním artiklem charakter. Při špatné volbě můžete rozbít kabinu jedním či dvěma hráči. Dále pak řeším post a specifické atributy jako třeba rychlost, roli hraje také historie hráče. Je to vlastně takový součet, podle kterého si pak člověk vybírá. Když budu mluvit konkrétně, tak není třeba tajit, že v létě čtyři nebo pět hráčů šli víceméně za mnou, protože jsme se znali z dřívějška.

S Třincem vás čeká poslední třetina podzimní části, s čím do ní jdete?
Stále budu opakovat, že náš cíl je hrát v horní polovině. Na druhou stranu, když už tam jste, tak se díváte na další cíle, to pro nás je udělat více než dvacet podzimních bodů. Ono klidná zima je hrozně důležitá, abyste nehráli hned od začátku jara v křeči. Když to vezmu konkrétně, tak máme před sebou pět kol, když budeme mít nějakých šestadvacet bodů, tak budeme spokojeni.