Tým trenéra Šustra dokázal podzimní zápasy získávat i v závěrečných minutách. Přesně tak porazil doma Karvinou a následně v té době vedoucí Líšeň. V duelu s „Marvany“ se jednou trefil také Kušej. „I když jsme prohrávali, bylo na nás vidět, že utkání nevzdáváme. Cítili jsme, že soupeř z nás má strach. Hnalo nás to dopředu,“ prozrazuje hráč, který v mládí kopal juniorskou Bundesligu za Dynamo Drážďany.
Po podzimu jste sedmí, jak se za ním ohlížíte?
Začátek nebyl podle našich představ. V prvních dvou zápasech
jsme sice porazili béčko Slavie a remizovali s Třincem, ale pak to šlo
dolů. Nedařilo se nám výkonnostně ani výsledkově. Dokázali jsme se však
zvednout. Šestkrát v řadě jsme neprohráli, sbírali jsme body, hráli jsme
efektivně. Nakonec to nevypadá špatně, na druhou stranu to ale není nejlepší. Ztrácíme
sice pár bodů na vyšší příčky, jenže zároveň máme jen pár bodů na soupeře pod
námi. Soutěž je velmi vyrovnaná. Uvidíme, jak chytneme začátek jara.
Proč přišlo neúspěšné období, během kterého jste byli i
předposlední?
Po prvním zápase jsme si asi mysleli, že to půjde samo. Měli
jsme dobrou přípravu, v generálce jsme porazili Zlín. Do soutěže jsme vstoupili
výhrou na Slavii, za chvíli jsme ale narazili. Kromě toho jsme měli extrémní
smůlu. Nedařilo se nám vůbec nic, neprosazovali jsme se a dostávali jsme hloupé
góly. V zápasech, které jsme potřebovali zlomit, jsme nedali penaltu, potom
dostali červenou kartu a nakonec prohráli. Ani štěstí nám nešlo naproti.
Co se pak změnilo?
Začali jsme si víc věřit, také jsme více pracovali jako tým.
Díky tomu se situace otočila v náš prospěch. V říjnu jsme jeli na
zápas do Jihlavy a dorazili jsme později než obvykle. Na přípravu jsme měli
jenom chviličku, skoro hned jsme šli na hřiště. Proti Jihlavě to všechno
odstartovalo. Odehráli jsme dobré utkání, bohužel jsme ho výsledkově nezvládli
a místo výhry remizovali 1:1. Zápas ale ukázal, že můžeme hrát s každým. Od
Jihlavy už jsme potom neprohráli, když nepočítám pohár. Řekli jsme si, že
musíme víc běhat, být nebezpeční dopředu a stabilní vzadu. Začalo se nám dařit.
Viděli jsme cestu, jak pokračovat. Začali jsme hrát, výsledkem bylo šest kol
bez porážky.
Díky závěrům zápasů jste zdolali favorizované týmy
Karviné a Líšně. Z čeho góly těsně před koncem plynuly?
Proti Líšni jsme zápas dobře rozehráli. Měli jsme ho pod kontrolou,
Líšeň si nevytvářela stoprocentní šance. Potom jsme však zničehonic inkasovali
dva hloupé góly a už jsme prohrávali. Přesto na nás ale bylo vidět, že utkání
nevzdáváme a pořád chceme hrát. Cítili jsme, že soupeř z nás má strach.
Hnalo nás to dopředu. Vyrovnali jsme na 2:2 a najednou jsme věřili, že zápas
otočíme. To se také podařilo. Měli jsme jednu šanci, kterou jsme proměnili.
A proti Karviné?
Celé utkání jsme byli lepší, nebezpečnější, vytvářeli jsme
si šance. Věděli jsme, že na Karvinou máme a dokážeme ji porazit. Čtvrt hodiny
před koncem jsme vstřelili první branku, Honza Koudelka se trefil po deseti
minutách na hřišti. Přesně to jsme potřebovali, ale pak to z naší strany
přestalo být optimální. Začali jsme se bránit a hrozilo to ztrátou vedení. Přišli
jsme o něj ze standardky, do konce chyběly tři minuty. V nastavení jsme
ale proměnili poslední útok, který se nám naskytl. Využili jsme brejk, nechápu,
jak to Karviná mohla dopustit. Zatlačila nás a asi hrála vabank, protože také
chtěla urvat vítězství. Z půlky jsme pak šli dva na jednoho. Jihlava i
Karviná pro nás byly zlomové, potom už jsme jeli bodovou sérii.
V listopadu jste se dvakrát prosadil proti Dukle,
byl to váš nejpovedenější zápas podzimu?
Herně to bylo dobré i proti Jihlavě nebo Karviné, ale tam se spíš více bojovalo. Špatné to nebylo ani proti Líšni, naopak s Opavou šlo
vyloženě o ubojovaný zápas. S Duklou jsme si to rozdali čistě po fotbalové stránce.
Byli jsme efektivní, mně se povedlo dva góly dát a ještě na jeden gól nahrát. Pro oko
diváka to byl asi nejlepší zápas celého našeho týmu. I když hřiště bylo hrozné, všem nám sedl
a předvedli jsme povedený výkon.
Skóroval jste i v Třinci, kde jste v deseti získali
bod…
V Třinci to byl oboustranně vyrovnaný zápas. První půle
od nás nebyla ideální, Třinec byl určitě lepší. Přesto se nám podařilo
vyrovnat, ale potom jsme dostali hloupou červenou pět minut před přestávkou. I
v deseti jsme však odskočili na 2:1 a pak jsme často chodili do protiútoků.
Soupeře jsme nechali hrát a čekali jsme na jeho chyby. Kdybychom brejky lépe
využili, mohli jsme z nich přidat další góly. Bohužel jsme si dali vlastní
gól. Pokud by nepřišel, jsem si jistý, že bychom zápas dotáhli do vítězného
konce. Bod bereme, ale je škoda, že jsme utkání nezvládli. Mít po sérii ještě o
dva body víc by bylo lepší.
Brejky vám jako rychlostně vybavenému hráči musí sedět,
že?
Pochopil jsem, že moje přednost platí na každého soupeře v soutěži.
Chceme hrát útočný fotbal, dávat balony nahoru, abychom se s nimi nezdržovali.
Z brejků dokážeme hrozit, je to naše velká síla.
V minulosti jste působil v mládeži Dynama Drážďany,
zahrál si juniorskou Bundesligu a jako teeneager trénoval s A-týmem.
Plánujete se do Německa ještě někdy vrátit?
Řekl jsem si, že momentálně chci udělat krok do nejvyšší
soutěže tady v Česku. Ukázat, co umím. I když to se mnou šlo z kopce,
dokázal jsem se s tím vyrovnat a teď se chci dostat do FORTUNA:LIGY. Do budoucna
bych se ale do Německa rád vrátil. Má jednu z nejlepších soutěží na světě,
působí tam nejlepší týmy i hráči. Každý fotbalista by měl mít své sny nebo
cíle. Mým cílem je jednou zase hrát v Německu.