13.08.2019 | Martin Hruzík | Trenér měsíce

Trenér měsíce Habanec: Na koho jsem ukázal, toho tady mám. Kluci mě obrali o tisíc korun

Foto: Lukáš Filipec (fotbaltrinec.cz)
Praha – Fotbalisté Třince vstoupili do letošního ročníku FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY skvěle. Vedeni novým trenérem Svatoplukem Habancem nejprve zaskočili na jejím hřišti exligovou Duklu, aby o týden později loupili i ve Varnsdorfu. Čtyři body vynesly devětačtyřicetiletému kouči ocenění Trenér měsíce. "Kabina mě obrala o tisíc korun," přiznal v rozhovoru se smíchem.

Po vašem konci na lavičce Brna se po vás ve fotbale slehla zem. Co jste ten rok a půl dělal?
Mám firmu v oblasti dopravy a logistiky, která je již deset let na trhu, takže jsem měl co dělat. Stále je pro mě ovšem hlavní činností fotbal, i když jsem měl po šestnácti letech v kuse po prvním vyhazovu v kariéře pauzu. Nějaké nabídky i byly, ale nechtěl jsem do toho skočit hned. Říkal jsme si, že půlrok nebo rok bez fotbalu bude optimum, no a nakonec z toho byly téměř dva roky. Musím přiznat, že pro trenéra, který má chuť dále trénovat, je to tak na hranici. Není dobré z toho kolotoče na delší dobu vypadnout.

A kudy vedla cesta do Třince?
Měl jsem ještě další nabídku z FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY, ale byl tam určitý zádrhel a v té době mi volal pan Kula, předseda představenstva Třince, se kterým jsem společně studoval PROFI licenci. Prakticky ihned jsem se do klubu vydal, aby mě seznámil s očekáváními – stabilizace mužstva tak, aby nemělo problémy se záchranou, jak tomu bylo v posledních letech často. No a netrvalo to dlouho a byli jsme domluveni.

S Ústím i Slováckem se vám podařilo s dříve zachraňujícím se mužstvem dostat nahoru, v Třinci chcete dosáhnout něčeho podobného?
Vždy je to hlavně o vedení, co přesně chce. Když se podíváte na mou historii trénování, tak pět let jsem fungoval jako asistent u renomovaných trenérů jako Cipro, Mareček, Straka a další, to byla taková dlouhá doba učení. Poté jsem převzal Ústí a tehdy byla záchrana úspěch, po nějaké době se nám podařilo skoro nemožné – postoupili jsme do nejvyšší soutěže. Další štací bylo Slovácko, kde se nám podařilo nastolit celoklubovou strategii a jednou skončit i na šestém místě. Opět hrála velkou roli dlouhodobost a touha vedení, žádné velké a náhlé změny. Jinak tomu bohužel bylo v Brně, kde mi tvrdili, jak je to angažmá skoro na doživotí, ale po roce to již hlavní osoby ve vedení klubu nevydržely.

Třinec podržel i trenéra Nečka a dlouhodobost je patrná. To vám tedy vyhovuje...
Je tady záměr hrát důstojně a dlouhodobě druhou ligu, nejlépe bez nějakých výkonnostních sinusoid. Podmínky jsou zde na poměry FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY lehce nadstandardní.

Do Třince jste si přivedl řadů hráčů z předešlého působení ze Slovácka, vyšlo vám v tomto tedy vedení hodně vstříc?
Musím říct, že maximálně. Na koho jsem si ukázal, toho tady mám. Ještě bychom rádi přivedli jednoho hráče, podhrotového útočníka. Na druhou stranu, tým se hodně vyčistil, někteří odešli, jiným skončily smlouvy a ještě se stále něco řeší. Kádr je tedy momentálně užší, než byl v minulosti.

Přišli Valenta, Hlúpik a další, což jsou na F:NL asi nadstandardní hráči. Jste s doplněním spokojen?
Spokojený jsem. Ale jak jste je označil, tak bych byl rád, kdyby se to na hřišti projevovalo ještě více.

Po prvních třech kolech máte vyrovnanou bilanci. Ale asi je to i úměrné losu...
Na Dukle jsme překvapili, povedlo se nám vychytat několik rizikových přihrávek a jít do brejku. Třemi body jsme udělali velký krok. Následně jsme remizovali ve Varnsdorfu, kdy se nám první poločas nepovedl, v tom druhém jsme vývoj otočili, ale místo toho, abychom přidali ze dvou šancí alespoň jednu pojistku na 3:1, tak jsme inkasovali na 2:2. Proti Jihlavě jsem očekával větší odvahu, a ač to neberu jako zklamání, tak minimálně bod jsme chtěli. Vzhledem k losu jsem bodově spokojen, ale moc dobře víme, že jsme mohli mít víc.

Za první čtyři body jste získal cenu pro trenéra měsíce, co na to říkáte?
Děkuji. Je to hlavně ocenění výsledků hráčů. Určitě bych to nepřeceňoval, ale je to velmi příjemné. Kabina mě obrala o tisíc korun. (smích)

Je něco, co vás v úvodu soutěže překvapilo?
Líšeň. Byl jsem na dvou utkáních a musím říct, že to byla reklama na fotbal. Pojmenoval bych to tak, že hrají na hraně všeho – ofsajdu, faulu i nasazení.

Ve fotbale jste toho už zažil hodně, máte za sebou úspěchy. Co byste si ještě rád splnil?
Kdo by nechtěl trénovat ligu? O tom se ani bavit nemusíme. Pro mě bude příjemné, když bude kabina táhnout za jeden provaz a všichni se společně budeme posouvat ve fotbalových činnostech kupředu. V bývalých angažmá na Slovácku a v Ústí to bylo hodně o chemii týmu, takže bych byl rád, kdyby se něco takového podařilo také v Třinci. Abychom z toho měli radost i užitek.